Mnoho lidí dnes tvrdí, že věří v Ježíše Krista, ale jen stěží najdeme křesťany, kteří by slavili Paschu nové smlouvy, kterou Ježíš ustanovil svou krví. Je to proto, že Pascha byla zrušena na Nikajském koncilu v roce 325 n. l. Koncil svolal císař Konstantin jako první světový koncil křesťanské církve, který znamenal důležitý zlom v církevních i světových dějinách.
Ježíš ustanovil Paschu nové smlouvy, když řekl: „Velice jsem toužil jísti s vámi tohoto beránka (Paschu), dříve než budu trpět,“ ale tato pravda zmizela z dějin. Podívejme se na církevní dějiny.
Změna Paschy nové smlouvy
Ježíš měl svatou večeři o Pasše (ve čtvrtek večer 14. dne prvního měsíce podle posvátného kalendáře) a zemřel na kříži následujícího dne, na Svátek nekvašených chlebů (pátek, 15. den prvního měsíce podle posvátného kalendáře). Byl vzkříšen první den (v neděli) po Dni odpočinku po Svátku nekvašených chlebů. Den vzkříšení je první neděle po Svátku nekvašených chlebů a zcela se liší od Paschy, kterou Ježíš slavil, než trpěl na kříži (L 22,15).
Takže raná církev měla svatou večeři na Paschu na památku Kristovy smrti, večer 14. dne prvního měsíce podle posvátného kalendáře podle Kristovy vůle (1K 5,7; 11,23–26) . Následujícího dne, 15. dne, slavili Svátek nekvašených chlebů postem (Mk 2,19–20) a první neděli po Svátku nekvašených chlebů slavili Den vzkříšení lámáním chleba (Sk 20,6–7; L 24,30–31). Avšak poté, co apoštolové opustili tento svět, se pravda nové smlouvy postupně změnila.
V té době začala mít církev v Římě, hlavním městě světa, vliv na ostatní církve, protože do církve, jejíž většinu tvořili zpočátku otroci a lidé z nižších vrstev, vstupovali lidé ze střední třídy a dokonce i šlechtické rodiny. Církev v Římě však opustila učení Kristovo a odmítla mít svatou večeři o Pasše a měli ji v neděli (Den vzkříšení) po Pasše. Svatá večeře je obřad připomínající Kristovu smrt, nikoli jeho vzkříšení (1K 11,26). Církev v Římě však smíchala dva svátky, Paschu a Den vzkříšení, které jsou zcela odlišné.
1. kontroverze ohledně Paschy
Nový obyčej západních církví, jehož středem byla církev v Římě, se střetával s východními církvemi, které od Ježíšových dob měly svatou večeři večer 14. dne prvního měsíce podle posvátného kalendáře. V roce 155 vyvstala kontroverze mezi Anicetem, vůdcem církve v Římě a Polykarpem, biskupem církve ve Smyrně. Polykarp, kterého učil přímo Jan, zdůraznil, že svatá večeře o Pasše byla tradice předaná od Ježíše, a řekl, že slavil Paschu 14. dne prvního měsíce nisanu podle posvátného kalendáře každý rok společně s mnoha dalšími apoštoly. Ti dva se však nedokázali dohodnout.
„Avšak mezi západem a východem vyvstal rozdíl. V Asii bylo nejdůležitějším datem čtrnáctý Nisan, … a pak oslavili Eucharistie. Na západě však půst byl dodržován až do neděle následující po čtrnáctém Nisanu a až potom byly oslaveny paschální Eucharistie … V roce 155 Polykarp diskutoval o té otázce s papežem Anicetem, avšak protože ani jeden z nich nebyl schopen přesvědčit toho druhého, shodli se na vzájemném odlišení.“ JWC Wand, A History of the Early Church to A.D. 500 (Historie rané církve do roku 500 n. l.), str. 82–83
2. kontroverze ohledně Paschy
V roce 197 n. l. znovu vyvstala kontroverze o Pasše. Viktor, biskup římský (dnešní papež), přinutil mnoho církví slavit svatou večeři Paschy o první neděli (Dni vzkříšení) po Pasše, nikoli o Pasše (večer 14. dne prvního měsíce od posvátného kalendáře), nazval to Dominikální pravidlo (Pánovo pravidlo), což je vedlo ke sporům. I když Ježíš slavil Paschu čtrnáctého dne Nisanu, Viktor přetrvával ve svém přesvědčení, že římská tradice slavit Svatou večeři v neděli po Pasše byla Ježíšův obyčej.
„Významnější část kontroverze se odehrála v Římě v roce 197. Papež Viktor, muž mnohem panovačnějšího založení než Anicetus, se rozhodl jednou pro vždy ukončit všechno to zmatení a přesvědčit celou církev, aby uznala zákon Páně (Dominikální pravidlo). Sněmy se pořádaly na mnohých místech na Východě i Západě, s tím výsledkem, že zákon Páně(Dominikální pravidlo) byl přijat všude kromě Asie. Pročež Viktor využil své příležitosti a exkomunikoval vzdorující církve. To však vyvolalo bouři protestů.“ JWC Wand, A History of the Early Church to A.D. 500 (Historie rané církve do roku 500 n. l.), str. 83
Západní církve souhlasily, že se budou řídit rozhodnutím církve v Římě, zatímco asijské církve, které slavily svatou večeři 14. dne prvního měsíce podle posvátného kalendáře od apoštolského věku, s tímto rozhodnutím nesouhlasily. Polykrates, biskup z Efesu, poslal dopis Viktorovi. V dopise důrazně trval na slavení Paschy v její správné datum. Uvedl, že apoštol Filip, apoštol Jan a mnozí mučedníci slavili Paschu 14. dne prvního měsíce a že on sám, osmý biskup, také dodržoval Paschu čtrnáctého dne podle obyčeje. Viktor se snažil na Asijské církve uvalit klatbu na základě obvinění z nenásledování víry, ale musel od toho na popud mnoha církevních vůdců opustit.
Biskupové z Asie, kteří vytrvale dodržovali zvyk, který jim předali jejich otcové, byli vedeni Polykratem. Ve skutečnosti také uvedl tradici, která jim byla předána, v dopise, který adresoval Viktorovi a římské církvi.
Řekl, „My proto dodržujeme pravý den, aniž bychom k tomu přidali, aniž bychom z toho ubrali. Neboť v Asii usnula velká světla. … Filip, jeden z dvanácti apoštolů, který spí v Hierapoli … dále i Jan, … jak mučedník, tak učitel. Je pohřben v Efezu … Všichni tito slavili čtrnáctý den Paschy podle evangelia, v žádném ohledu se neodchýlili, ale řídili se pravidlem víry. Navíc já, Polykrates, který jsem ze všech nejmenší, podle tradice mých příbuzných biskupů, z nichž některé jsem následoval. …“
Na to se Viktor, biskup římské církve, ihned snažil odříznout církve celé Asie spolu se sousedními církvemi jako heterodoxní od společné jednoty. A rozeslal do zahraničí dopisy v nichž prohlašoval, že všichni bratři tam jsou zcela exkomunikováni. Ale to nebyl názor všech biskupů. Eusebius Pamphilus, Eusebius’ Ecclesiastical History (Církevní dějiny Eusebiovy), kap. 24, str. 208–209
Zrušení Paschy na Nikajském koncilu
Papežové v Římě jako Anicetus a Viktor se stále pokoušeli zrušit Paschu, ale neuspěli. Kotroverze znovu vyvstala ve 4. století a satan nakonec zrušil pravdu života na Nikajském koncilu, který svolal římský císař Konstantin. Tento církevní koncil, který se konal v Nikáji v roce 325 n. l., rozhodl ve prospěch římské církve, že zruší Paschu a Svatá večeře se bude slavit v Den vzkříšení.
Rozhodl také, že se Den vzkříšení bude zachovávat na první neděli po úplňku po jarní rovnodennosti. Protože odstranili biblický základ, Paschu a Svátek nekvašených chlebů, museli učinit „úplněk po jarní rovnodennosti“ jako nový základ, který nepochází z Bible, a určili neděli, která přijde po něm, jako Den vzkříšení.
3. Nikajský koncil
„Velikonoční kontroverze vznikla asi v polovině druhého století ohledně otázky, jaké je správné datum slavení Velikonoc. Církev na východě zastávala názor, že Velikonoce by se měly slavit čtrnáctého dne nisanu, data Paschy podle židovského kalendáře, bez ohledu na to, na který den v týdnu připadly. Polykarp z Asie byl proti tomuto názoru římský biskup Anicetus, který věřil, že Velikonoce by se měly slavit v neděli po čtrnáctém nisanu. Východní a západní část církve nemohly dospět k žádné dohodě až do Nikajského koncilu v roce 325, kdy bylo přijato stanovisko západní církve. Earle E. Cairns, Christianity Through the Centuries (Křesťanství v průběhu staletí), str. 112
Poté byly církve, které slavily Paschu 14. dne prvního měsíce podle posvátného kalendáře a nepoddaly se autoritě římské církve, označeny za kacířské a byly pronásledovány. Svatí, kteří chtěli žít podle slova Božího, museli slavit Paschu zatímco se ukrývali v chýších, na pouštích nebo v jeskyních (viz Historie rané církve až do roku 500 n. l., str. 193).
Pascha nové smlouvy tak zmizela z historie. Jak Bůh prorokoval, satan změnil Boží doby a zákony a dočasně zvítězil nad svatými (Da 7,25). Poté byly do církve neustále vnášeny falešné doktríny a modly, které nejsou v Bibli, a pravda života, kterou Ježíš učil a kterou svatí rané církve zachovávali, během doby temna úplně zmizela.
