Přehled
Mnoho lidí se stará pouze o svůj posmrtný život a nepřemýšlí hluboce o tom, kde byli, než přišli na tuto Zemi. V této knize Kristus Ansanghong podrobně vysvětlil o této skutečnosti. Lidstvo, které žije krátký život na této zemi, bylo původně anděly, kteří žili ve slávě v nebi, ale dopustili se těžkých hříchů a byli svrženi na tuto zem. Kristus Ansanghong odhalil tuto skutečnost prostřednictvím různých záznamů v Bibli. Dokázal také, že duše existuje i po smrti těla, a dal nám duchovní naději tím, že nám dal poznat vzkříšení a slávu nebes, které Boží lid obdrží.
Předmluva
Obsahem této knihy je dobrá zpráva, že bezpočet andělů, kteří se v nebeském andělském světě dopustili hříchu a narodili se jako lidé v tomto hříšném světě, poté uniknou trestu za hřích a mohou se vrátit do nebeského andělského světa.
Všichni zrození na této zemi jsou návštěvníci z andělského světa. Otázka duše lidských bytostí je teologické téma, které vyvolává mnoho diskusí po celém světě, a mnoho religionistů i mimo křesťanství o této otázce duše diskutuje. Na tuto otázku neexistují jednoznačné názory a je diskutována a vyučována různými způsoby. Bez ohledu na to, kam půjdete, neuslyšíte přednášku nebo kázání, které nemá žádné rozpory, je přesné v logice a lze mu bez jakýchkoli pochybností věřit. Důvodem je, že i dnešní bibličtí učenci si neuvědomili princip duše.
Pokud plně porozumíme otázce, jak byli stvořeni andělé, Boží synové a duše lidí, bytosti stvořené Bohem, přesně porozumíme problémům minulého světa, tohoto světa a světa budoucího.
Tato kniha je napsána proto, aby vám pomohla studovat otázky, jak byli stvořeni andělé a jak byla stvořena lidská duše, takže můžete porozumět tématům souvisejících s nebeským andělským světem, lidským světem a světem budoucím, a zároveň se dozvědět o duši lidských bytostí, zjistíte, odkud přišla a kam směřuje.
Kázání, které kdokoli káže, aniž by věděl, odkud naše duše pochází a kam jde, je kázání, kterému sám kazatel nevěří. Jak může vědět, kam jde, když neví, odkud přišel? Pokud však prostudujeme tuto otázku o duši, zjistíme také, že než jsme zhřešili a přišli na tento svět, byli Boží synové a andělský zástup našimi blízkými přáteli v našem nebeském domově. A uvěříme, že andělé a Boží synové, kteří nezhřešili, čekají na nás, kteří jsme upadli do hříchu, abychom činili pokání a vrátili se.
Právě teď to nevíme a nevidíme, protože máme na sobě závoj hříchu, ale pokud porozumíme této otázce duše do hloubky, budeme to vědět jistě a budeme toužit a čekat s nadějí na den, kdy se znovu setkáme s nadšením a radostí. Proto jsem skrze Bibli jasně odhalil nepopiratelná fakta o této otázce duše a vydal o nich svědectví, takže si je prosím se vší vážností prostudujte.
Obsah
- Kapitola 1 Cesta věčného života pro smrtelníky
- Kapitola 2 Vyvolení v Kristu již před stvořením světa
- Kapitola 3 Život a činnost v andělském světě
- Kapitola 4 O andělech
- Kapitola 5 Aby hledal a spasil, co bylo ztraceno
- Kapitola 6 Zákon byl ustanoven, aby se provinění mohla rozmnožit
- Kapitola 7 Při studiu duše
- Kapitola 8 Ti, co tvrdí, že duše neexistuje
- Kapitola 9 Zemře ta duše, která hřeší
- Kapitola 10 Odkud pochází lidská duše?
- Kapitola 11 Ježíšova duše a naše duše
- Kapitola 12 Padlí synové Boží a město útočištné
- Kapitola 13 První Adam a poslední Adam
- Kapitola 14 Proč člověk umírá?
- Kapitola 15 Kde je naše vlast, do které půjdeme?
- Kapitola 16 Náš domov je andělský svět
- Kapitola 17 Proč si lidé nepamatují svůj předchozí život?
- Kapitola 18 Duše byla stvořena Božím dechem života
- Kapitola 19 Naše tělo je žalářem duše
- Kapitola 20 Lidská duše existuje i po smrti
- Kapitola 21 Kázání evangelia mrtvým
- Kapitola 22 V jakém těle budeme vzkříšeni?
Kapitola 1 Cesta věčného života pro smrtelníky
Lidé se rodí, ale nemohou uniknout smrti. Lidé se rodí a umírají a po nich se rodí a umírají další. Kolik lidí se doposud narodilo a zemřelo? Ačkoliv se říká, že člověk je pánem všeho tvorstva, je pouhým otrokem smrti. Proč se pán všeho tvorstva stal otrokem smrti?
Ať člověk žije 10 let nebo 100 let, nakonec ho ovládne smrt, dá se tedy říci, že život je marný. Tato marná cesta života, svět cizinců, kteří nemohou žít věčně, je skutečně žalostným životem, ve kterém se lidé stávají otroky satana, protože se bojí smrti až do konce svého osudu, a nakonec skončí nevyhnutelným osudem smrti.
Autor Žalmů popsal marnost života takto:
Ž 90,9–10 『Pro tvou prchlivost naše dny pomíjejí a jako vzdech doznívají naše léta. Počet našich let je sedmdesát roků, jsme-li při síle, pak osmdesát, a mohou se pyšnit leda trápením a ničemnostmi; kvapem uplynou a v letu odcházíme.』
Ačkoliv je počet našich let sedmdesát nebo osmdesát, zdá se nám to jako noční sen nebo jako tráva, jež klíčí časně z rána, takže můžeme říct, že je to marný čas. Prorok Izajáš napsal:
Iz 40,6–7 『„Všechno tvorstvo je tráva a všechna jeho spolehlivost jak polní kvítí. Tráva usychá, květ vadne, zavane-li na něj vítr Hospodinův. Věru, lid je pouhá tráva.』
Proč jsme se tedy narodili na marný svět plný potíží? Kdo tento marný a prázdný svět stvořil? Apoštol Pavel napsal:
Ř 5,12 『Skrze jednoho člověka totiž vešel do světa hřích a skrze hřích smrt; a tak smrt zasáhla všechny, protože všichni zhřešili.』
Když se hluboce zamyslíme nad výše uvedenými slovy, opravdu není běžnou záležitostí, že kvůli jednomu muži, Adamovi, musely zemřít desítky miliard lidí. Proč vševědoucí a všemohoucí Bůh dovolil Adamovi a Evě zhřešit? Na tuto otázku někteří odpovídají takto: „Bůh Adamovi a Evě mohl zabránit, aby zhřešili, ale pak by neměli naprostou svobodu. Takže jim Bůh dal možnost svobodné volby a oni si vybrali hřích.“ Myslíte, že taková odpověď je správná?
Kdyby to byla správná odpověď, jak by odpověděli na následující otázku? Jak je psáno:
Zj 21,4 『a setře jim každou slzu z očí. A smrti již nebude, …』
Proč Bůh v této pasáži nedává naprostou svobodu, ale odstraňuje smrt? Pokud je zde dosaženo absolutní svobody, neměla by existovat svoboda volby mezi smrtí a věčným životem? Neměla by i zde být přesná odpověď?
Když to pozorně prozkoumáme, zjistíme, že věčný život Adama a Evy nebyl předem stanoven. Bůh jim jen řekl: „Ploďte a množte se a naplňte zemi“ (Gn 1,27–28). A věčný život byl stanoven pouze pod určitými podmínkami. Jak je psáno:
Gn 2,16–17 『A Hospodin Bůh člověku přikázal: „Z každého stromu zahrady smíš jíst. Ze stromu poznání dobrého a zlého však nejez. V den, kdy bys z něho pojedl, propadneš smrti.“』
Podmínka byla, že pokud by jedli ze stromu poznání dobrého a zlého, tak by zemřeli, a kdyby z něho nejedli, žili by. Avšak pro ty, které vykoupil Ježíš, je věčný život zaručený. Jak je psáno: Jak je psáno:
Zj 21,4 『a setře jim každou slzu z očí. A smrti již nebude, ani žalu ani nářku ani bolesti už nebude—neboť co bylo, pominulo.“』
Kapitola 2 Vyvolení v Kristu již před stvořením světa
Další otázkou, kterou je třeba si položit, je, když Bůh umístil strom poznání dobrého a zlého do zahrady Eden, věděl nebo nevěděl Bůh, že z něj Adam bude jíst ovoce?
Nelze říci, že by to Všemohoucí Bůh, který předvídá konec od počátku, nevěděl (Iz 46,10). Pokud to Bůh věděl, znamená to, že Bůh plánoval, aby Adam a Eva zhřešili. Jelikož i had, který svedl Evu k hříchu, byl stvořen Bohem (Gn 3,1–5), v tom, že Adam s Evou byli svedeni hadem a pojedli ze stromu poznání dobrého a zlého, byla Boží prozřetelnost.
Ve skutečnosti to bylo předurčeno v Kristu již před stvořením světa (Ef 1,3–9). Někdo si myslí, že Bůh ustavil plán vykoupení poté, co Adam zhřešil. Ale to vše bylo ustaveno již před stvořením světa. Je totiž psáno:
Ef 1,4–9 『v něm nás již před stvořením světa vyvolil, abychom byli svatí a bez poskvrny před jeho tváří. Ve své lásce nás předem určil, abychom rozhodnutím jeho dobroty byli skrze Ježíše Krista přijati za syny . . . V něm jsme vykoupeni jeho krví a naše hříchy jsou nám odpuštěny pro přebohatou milost, …』
Protože Bůh už před stvořením světa vyvolil dědice, kteří budou spaseni v Kristu, je pravda, že Adam byl předem určený k tomu, aby zemřel.
Když studujeme původ hříchu, neměli bychom Adama a Evu vykládat fragmentovaně, ale když studujeme Adamovu historii, 2. a 3. kapitolu První Mojžíšovy, a zároveň budeme spojovat Iz 14,12–14 a Ez 28,11–17, budeme moci přesně poznat vztah mezi padlými anděly a lidmi.
Adamův hřích je vysvětlen dobře, aby mu lidé mohli snadno porozumět. A knihy Izajáš a Ezechiel nás učí o tom, jak se andělé stali zkaženými a zhřešili. Jejich hřích je však ve skutečnosti stejný jako Adamův. Kniha Izajáš popisuje motivy a myšlenkové pochody prvního hříšníka při povstání proti Bohu.
A kniha Ezechiel nám zase popisuje povahu a postavení prvního hříšníka. V knize Ezechiel můžeme vidět, jak týrský král v nebi zhřešil. Byl pomazán jako cherub ochránce, procházel se uprostřed ohnivých kamenů na svaté hoře Boží. Avšak pro svou skvělost se stal pyšným a zkaženým, zhřešil a nakonec byl vyhnán. Jak je psáno:
Ez 28,11–17 『I stalo se ke mně slovo Hospodinovo: „Lidský synu, začni žalozpěv nad týrským králem. Zapěj o něm: Toto praví Panovník Hospodin: Byl jsi věrným obrazem pravzoru, plný moudrosti a dokonale krásný. Byl jsi v Edenu, zahradě Boží, ozdoben všemi drahokamy: rubínem, topasem, jaspisem, chrysolitem, karneolem, onyxem, safírem, malachitem a smaragdem. Tvé bubínky a flétny byly zhotoveny ze zlata; byly připraveny v den, kdy jsi byl stvořen. Byl jsi zářivý cherub ochránce, k tomu jsem tě určil, pobýval jsi na svaté hoře Boží, procházel ses uprostřed ohnivých kamenů, … Pro tvou krásu se stalo tvé srdce domýšlivým, pro svou skvělost jsi zkazil svoji moudrost, svrhnu tě k zemi, dám tě za podívanou králům.』
A také kniha Izajáš odhaluje skutky babylónského krále v nebi. O něm se píše, že jelikož byl ve výsostném postavení jitřenky, syna úsvitu, stal se pyšným a snažil se vyvýšit svůj trůn nad Boží hvězdy a snažil se měřit s Bohem. Ale nakonec byl svržen dolů na tuto hříšnou zemi.
Iz 14,4–15 『proneseš o babylónském králi pořekadlo: … Jak jsi spadl z nebe, třpytivá hvězdo, jitřenky synu! Jak jsi sražen k zemi, zotročovateli pronárodů! A v srdci sis říkal: „Vystoupím na nebesa, vyvýším svůj trůn nad Boží hvězdy, zasednu na Hoře setkávání na nejzazším Severu. Vystoupím na posvátná návrší oblaků, s Nejvyšším se budu měřit.“ Teď jsi svržen do podsvětí, do nejhlubší jámy!』
Když studujeme tyto dvě výše zmíněné kapitoly dohromady, můžeme získat základní znalosti o původu hříchu. Pointou, kterou je třeba zkoumat prostřednictvím záznamů, jako jsou tyto, je, že byly zaznamenány, aby ukázaly příklady těchto dvou lidí jako reprezentativních jevů celého lidstva a zároveň odhalily hříchy bezpočtu andělů. Jak je psáno:
Zj 12,9 『A veliký drak, ten dávný had, zvaný ďábel a satan, který sváděl celý svět, byl svržen na zem a s ním i jeho andělé.』
I poté, co se satan vzbouřil proti Bohu a byl společně s mnohými anděly svržen, zúčastnil se shromáždění prvorozených jako zástupce země (Jb 1,6–7; 2,1–2; srov. Žd 12,23). Ale jakmile nad ním Ježíš na kříži zvítězil, byl ze shromáždění prvorozených v nebi zcela vyloučen (L 10,18; srov. Zj 12,9).
Kapitola 3 Život a činnost v andělském světě
V andělském světě není žádné omezení rychlosti a asi za hodinu můžeme vidět celý vesmír. V knize Daniel se píše, že když se Daniel ve tři hodiny večer modlil, Bůh mu dal příkaz a anděl Gabriel se okamžitě objevil a doručil mu Boží příkaz.
Podle astronomů má naše galaxie sto tisíc světelných let v průměru a obsahuje zhruba dvě stě miliard hvězd jako slunce. Kromě toho je v makrokosmu zhruba dalších dvě stě miliard galaxií. Ve středu vesmíru, který obsahuje dvě stě miliard galaxií, je, jak se píše v Židům 12,22–23 „město Boha živého, nebeský Jeruzalém“, kde je ústřední palác, v ústředním paláci je také Boží trůn. Když Bůh vyslyšel modlitbu Daniela, který žije na Zemi, z Božího trůnu, středu makrokosmického světa vzdáleného stovky milionů světelných let, a vydal příkaz, když k Danielovi přišel anděl Gabriel s příkazem, v ten čas ještě neskončila jeho modlitba (Da 9,20–24).
A v andělském světě nemůže ani žhavá pec vyhřátá na tisíc stupňů žádnému andělu nebo spravedlivému ublížit. To můžete poznat i ze skutečnosti, že Danielovi tři přátelé, Šadrak, Méšak a Abed-nego, neutrpěli žádnou újmu ani v peci, která byla sedmkrát žhavější než obvykle (viz Da 3,19–27). V andělském světě nikdo kromě Boha anděly nebo duše spravedlivých zabít nemůže, ani je spoutat, dokonce ani řetězy, řemeny na kotnících nebo v těsném vězení. Když byl apoštol Petr uvězněn, anděl nejenže mohl volně vstupovat a vycházet i z hlubokého vězení pod bedlivým dohledem čtyř skupin vojáků, po čtyřech do každé skupiny, ale také mu sundal řetězy na kotnících a sám otevřel dveře vězení. Takže byl bezpečně osvobozen (Sk 12,1–10).
A andělský svět je místo, kde se jí neviditelné jídlo a pije neviditelné pití. Apoštol Jan napsal následující:
Zj 22,1–2 『A ukázal mi řeku živé vody, čiré jako křišťál, která vyvěrala u trůnu Božího a Beránkova. Uprostřed města na náměstí, z obou stran řeky, bylo stromoví života nesoucí ovoce dvanáctkrát do roka; každý měsíc dozrává na něm ovoce a jeho listí má léčivou moc pro všechny národy.』
Výše zmíněné ovoce stromu života a voda života nejsou z viditelné hmoty, ale jedná se o tajuplné jídlo připravené Božím slovem. Z Božího a Beránkova trůnu teče řeka vody života a po obou stranách řeky jsou stromy života. Toto je tajemný pokrm života tvořený slovem Božím. Dá se tedy říci, že slávu andělského světa v nebi nelze popsat a vyjádřit ani lidskou moudrostí nebo rozumem.