Otázka lidské duše je teologické téma, které vyvolá mnoho diskusí po celém světě. Kromě křesťanství mnoho náboženství studuje o duši a mají odlišně výklady, ale není možné slyšet pojednání nebo kázání, které je jednoznačné, přesvědčivé a konzistentní.
Odpověď na otázku o duši lze nalézt v Bibli. Je to proto, že Bible je záznamem Boha Stvořitele, který stvořil lidskou duši. Co nám tedy Bible říká o duši? Starý zákon, záznam napsaný před příchodem Krista na tuto zem, osvětluje pravdu o duši tak slabě jako měsíční svit v noci. Naopak, Nový zákon odhaluje otázku duše tak jasně jako sluneční světlo během dne.
Je duše život nebo aktivní síla těla?
Někteří lidé špatně chápou otázku duše tím, že se soustředí pouze na slova Starého zákona. Tvrdí, že duše odkazuje na život nebo aktivní sílu těla, a proto, když člověk zemře, duše přirozeně zmizí. Učení Bible se však liší.
I vytvořil Hospodin Bůh člověka, prach ze země, a vdechl mu v chřípí dech života. Tak se stal člověk živým tvorem. Gn 2,7
Člověk byl stvořen z prachu a dechu života, tedy těla a duše. Pozoruhodné je, že duše nebyla stvořena spolu s tělem, ale byla do něj Bohem vdechnuta odděleně. Když tedy člověk zemře, tělo se vrátí do země, ale duše se vrátí k Bohu (Kaz 12,7). Protože místo, odkud pochází, je jiné, místo, kam jdou, je také jiné. Je-li duše pouze životem nebo aktivní silou těla, vyplývá z toho, že rodiče těla, kteří dali život tělu, dali i duši. Nicméně Bible jasně svědčí o tom, že „tělesní otcové“ a „Otec našich duší“ jsou oddělení.
Naši tělesní otcové nás trestali, a přece jsme je měli v úctě; nemáme být mnohem víc poddáni tomu Otci, který dává Ducha a život? Žd 12,9
Duchovní Otec odkazuje na Boha. Duše je bytost stvořená Bohem nezávisle na tělesných otcích. Duše, o které Bible svědčí, tedy není životem nebo aktivní silou těla, která je stvořena při narození těla. Člověk je jednoznačně samostatná bytost, která žije i po smrti.
I když tělo zemře, duše žije
Ježíš učil, že člověk může zabít tělo, ale ne duši.
A nebojte se těch, kdo zabíjejí tělo, ale duši zabít nemohou; bojte se toho, který může i duši i tělo zahubit v pekle. Mt 10,28
Apoštolové, které učil Ježíš, včetně Jana a Petr, také napsali, že duše žije dál i po smrti těla.
… spatřil jsem pod oltářem ty, kdo byli zabiti pro slovo Boží a pro svědectví, které vydali. A křičeli velikým hlasem: „Kdy už, Pane svatý a věrný, …“ Zj 6,9–11
Tehdy také přišel vyhlásit zvěst duchům ve vězení, kteří neuposlechli kdysi ve dnech Noemových … Proto bylo evangelium zvěstováno i mrtvým, … 1P(t) 3,19–20; 4,6
Apoštol Jan viděl ve zjevení duše umučených svatých rozmlouvající s Bohem. Apoštol Petr zaznamenal, že Ježíš kázal evangelium duším těch, kteří zemřeli při potopě za dnů Noema. Někteří lidé si představují, že duše mrtvých jsou v bezvědomí, ale ani to není pravda. Biblický záznam, že Ježíš kázal evangelium duším mrtvých lidí, jasně ukazuje, že duše, která existuje po smrti, má vědomí, aby pochopila a přijala evangelium.
Duše je podstatou života
V Bibli fyzická smrt znamená oddělení těla a duše (Kaz 12,1–7). Když duše odejde, tělo zemře, a naopak, když se duše, která tělo opustila, vrátí, tělo znovu ožije. Podstata života spočívá v duši, ne v těle.
… přišel kdosi z domu představeného synagógy a řekl: „Tvá dcera je mrtva, … On řekl: „Neplačte. Nezemřela, ale spí.“ … On však ji vzal za ruku a zvolal: „Dcerko, vstaň!“ Tu se jí život vrátil a hned vstala. Nařídil, aby jí dali něco k jídlu. L 8,49–55
Takto může být lidská duše uvnitř těla nebo mimo něj. Jinými slovy, může existovat nezávisle na těle. Apoštol Pavel také dvakrát zmínil, že duše může existovat odděleně od těla (2K 12,2–3). Také svědčil o smrti věřících jako o „opuštění těla a odchodu ke Kristu“.
Život, to je pro mne Kristus, a smrt je pro mne zisk. Mám-li žít v tomto těle, získám tím možnost další práce. Nevím tedy, co bych vyvolil, táhne mne to na obě strany: Toužím odejít a být s Kristem, což je jistě mnohem lepší; … F(p) 1,21–24
V této důvěře chceme raději odejít z těla a být už doma u Pána. 2K 5,8
Apoštol Pavel řekl, že mezi „smrtí“ a „životem v těle“ je lepší zemřít, to znamená opustit tělo a být s Kristem. To proto, že byl přesvědčen, že jakmile duše opustí tělo, bude s Kristem v nebi.
Skutečnost, že duše může existovat mimo tělo a tělo bez duše znamená smrt, ukazuje, že podstatou života je spíše duše než tělo. Proto apoštolové přirovnávali lidské tělo ke stanu, kde dočasně přebývá duše (2P(t) 1,13–14; 2K 5,1–4), a hleděli spíše na věčný život v nebi než na dočasný život na zemi a kráčeli po cestě evangelia.
Důvod, proč byla otázka duše tak jasně odhalena v době Nového zákona, byl ten, že Kristus přišel na tuto zem a přímo o tom učil. I v tomto posledním věku přišel Kristus Ansanghong, a probudil lidi žijící marně a beznadějně k existenci duše a duchovního světa prostřednictvím Bible. Každý, kdo naslouchá učení, se bude moci pohybovat směrem k nebi, domovu duše.