Abraham, který byl povolán Bohem, opustil své rodné město s poslušnou vírou a odešel do země, kam ho Bůh poslal, i když nevěděl, kam jde (Žd 11,8–10). Bůh odměnil Abrahamovu víru požehnáním. S Abrahamem, který bezpodmínečně poslechl Boží slovo, uzavřel Bůh smlouvu a také ji splnil. Pojďme se dozvědět o víře Abrahama, který si vysloužil titul „praotec víry“, a o smlouvě, kterou Bůh s Abrahamem uzavřel.
Směrem ke Kanaánu
Abraham pocházel z Uru, městského státu ve starověké Mezopotámii kolem roku 2000 př. n. l. Jako potomek Šéma, nejstaršího syna Noemova, je Abraham první osobou, které se v Bibli říká Hebrejec, a je také praotcem 1 Izraele (Gn 11,10–26; 14,13; 15,13–14). Abrahamovo rodné město Kaldejský Ur 2 je známé jako město, které existovalo poblíž řeky Eufrat v dnešním jihovýchodním Iráku.
- Židé patří mezi potomky Šéma.
- Později se z něj stal Babylón.
Na rozdíl od svého otce Teracha, který sloužil jiným bohům, Abraham sloužil pouze Bohu (Joz 24,2; Gn 12,4. 7–8). Bůh řekl Abrahamovi: „Odejdi ze své země a ze svého rodiště a jdi do země, kterou ti ukážu,“ a Abraham opustil své rodné město se svým otcem Terachem, manželkou Sárou a synovcem Lotem (Sk 7,2–3). V té době bylo opuštění své kmenové společnosti a odchod do neznámé země velkou životní událostí, kdy musel být připraven zemřít. Abraham však neváhal odpovědět na Boží volání. Abrahamova rodina opustila Ur a zůstala v Cháranu (Gn 11,31). Bibličtí učenci se domnívají, že Cháran je stejnojmenná vesnice ležící v provincii Şanlıurfa na jihovýchodě Turecka a že se Abraham pohyboval na severozápad podél řeky Eufrat. Cháran, který se nachází na hranici mezi Tureckem a Sýrií, je od Uru vzdálen v přímé linii asi 970 km.
Abrahamova rodina, která žila v Cháranu, se po Terachově smrti přestěhovala do Kanaánu. V té době bylo Abrahamovi 75 let. Když Abraham vstoupil do Kanaánu, postavil oltář Bohu v Bételu. Poté, když v Kanaánu nastalo velké sucho, odešel na chvíli do Egypta, ale brzy se vrátil, aby žil v Bételu.
Požehnání od Melchisedecha
Abraham a jeho synovec Lot, jejichž počet dobytka a majetku rostl, se rozhodli žít odděleně. Bétel obývali také Kanaanci a Perizejci, takže byl příliš malý na to, aby tam žilo mnoho rodin společně. Když Abraham požádal Lota, aby si jako první vybral zemi, kterou chtěl, Lot si vybral úrodná a dobře zavlažovaná pole Jordánu. Abraham se usadil v Kanaánu a Lot se usadil v Sodomě poté, co se stěhoval po různých městech na jordánských pláních.
V té době se vzbouřili králové pěti zemí kolem Mrtvého moře, včetně králů Sodomy a Gomory, kteří sloužili Kedorlaómerovi, králi Élamu. Kedorlaómer se spojil se šineárským, elasarským a goimským králem, aby vyrazili proti nim. Vojska Kedorlaómera a Elámu, která vyhrála bitvu, pobrala majetek a jídlo lidu Sodomy a Gomory. I Lot, který bydlel v Sodomě, byl zbaven veškerého majetku a odvlečen pryč. Abraham, který tehdy žil v Mamre, uslyšel, že byl jeho synovec zajat, a s 318 muži a svými spojenci Mamrem, Eškólem a Anérem, kteří mu slíbili pomoc, ho následoval až do Danu. Pak zachránil Lota a vrátil se zpět s veškerým odcizeným majetkem i s ostatními unesenými lidmi.
Když se Abraham vítězně vracel, vyšel mu naproti šálemský král Melchisedech, a král sodomský. Melchisedech byl knězem Božím a požehnal Abrahamovi chlebem a vínem. Abraham, který obdržel Melchisedechovo požehnání, dal Melchisedechovi desetinu kořisti (Gn 14,20). Po obdržení požehnání od Melchisedeka a návratu, se jednoho dne Bůh zjevil Abrahamovi ve vidění (Gn 15,1). Abraham, který neměl děti, řekl, že učiní svým dědicem Elíezera z Damašku, který vyrostl v jeho domě. Bůh mu však řekl, že Elíezer jeho dědicem nebude, a řekl: „Tvým dědicem bude ten, který vzejde z tvého lůna.“ Dodal, že Abrahamovi potomci budou tak početní jako hvězdy na nebi. Abraham slovům uvěřil a Bůh viděl jeho víru a připočetl mu to jako spravedlnost.
Boží smlouva s Abrahamem
Od doby, kdy Abraham opustil Cháran a přišel do Kanaánu, uplynulo deset let. Do té doby Abraham a jeho žena Sára neměli děti. Na přání Sáry měl Abraham syna se svou služkou Hagar a dal mu jméno Izmael. V té době bylo Abrahamovi 86 let.
Když bylo Abrahamovi 99 let, zjevil se mu Bůh. Bůh řekl Abrahamovi: „Mezi sebe a tebe kladu svou smlouvu; převelice tě rozmnožím“ a změnil jeho jméno z Abrama (což znamená „vznešený otec“) na Abrahama (což znamená „praotcem hlučícího pronárodů“). Řekl, že Abrahamovi se narodí mnoho králů a že Bůh bude Bohem Abrahama a jeho potomků. A slíbil mu, že jim dá zemi Kanaán. Bůh ustanovil obřízku jako znamení smlouvy, když řekl: „Ty i tvoje potomstvo budete mou smlouvu zachovávat ve všech pokoleních“ (Gn 17,8–11). Také Abrahamova manželka Sáraj byla přejmenována na Sáru, což znamená „kněžna“ nebo „urozená paní“, a byl jí přidělen titul „matka pronárodů“, a Bůh řekl: „Požehnám ji a dám ti také z ní syna; požehnám ji a stane se matkou pronárodů a vzejdou z ní králové národů.“
Když Abraham uslyšel tato slova, padl na tvář, usmál se a v duchu si řekl: „Což se může narodit syn stoletému? Cožpak bude Sára rodit v devadesáti?“ Abraham vyjádřil svůj záměr učinit z Hagařina syna Izmaela svého dědice a řekl, že doufá, že bude žít blízko Boha. Ale Bůh opakovaně říkal, že Sára porodí za rok syna a jeho jméno bude Izák (které znamená „bude se smát“). Řekl také, že uzavře věčnou smlouvu s Izákem, synem narozeným Sáře (Gn 17,19–21).
Boží slib, že Abrahamovi potomci budou tak početní jako nebeské hvězdy, se splnil. Bůh dal Abrahamovi syna Izáka prostřednictvím Sáry, když mu bylo 100 let. Izák zplodil Jákoba, zvaného také Izrael, a dvanáct synů, kteří se narodili Jákobovi, se stalo předky dvanácti izraelských kmenů a vytvořili izraelský národ, Boží vyvolený lid.