Křest je obřad, který se provádí, když si člověk přeje stát se křesťanem, aby mohl sundat tělo hříchu a narodit se do nového života. V původní řečtině se to nazývá „Baptisma“ (βἀπτισμα) a je to slovo odvozené od „Baptizo“ (βαπτίζω), což znamená „namočit, ponořit“. To je podpořeno skutečností, že Ježíš a eunuch, kterému Filip kázal, šli do vody a byli pokřtěni (Mt 3,16; Sk 8,38–39). Obřad prováděný pokropením něčí hlavy nebo čela trochou vody se liší od biblického křtu.
Význam křtu—obřad pohřbívání hříchů
Biblický křest se provádí ponořením celého těla do vody. Křest znamená, že naše minulé hříchy jsou pohřbeny do vody.
Nevíte snad, že všichni, kteří jsme pokřtěni v Krista Ježíše, byli jsme pokřtěni v jeho smrt? Byli jsme tedy křtem spolu s ním pohřbeni ve smrt, abychom—jako Kristus byl vzkříšen z mrtvých slavnou mocí svého Otce—i my vstoupili na cestu nového života. Ř 6,3–4
S Kristem jste byli ve křtu pohřbeni a spolu s ním také vzkříšeni vírou v Boha, jenž ho svou mocí vzkřísil z mrtvých. Ko 2,12
Ponořit celé tělo do vody je jako být pohřben v hrobu. Když Ježíš zemřel na kříži, byl pohřben a vzkříšen z mrtvých. Stejně tak, bychom měli být pokřtěni, abychom pohřbili své hříchy ve vodě a získali nový život. Proto je křest obřad, při kterém je celé tělo namočené nebo ponořené do vody, jako by se celé tělo pohřbilo do hrobu.
Většina církví dnes křtí lidi kropením vodou. Pocházelo to z případu, kdy nebyl dostatek vody nebo kdy existovala zdravotní omezení, která bránila osobě přijmout křest ponořením do vody. Přestože se tato forma křtu prováděla pouze za nevyhnutelných okolností, později se stala běžnou formou mezi církvemi. V dnešní době se původní význam křtu vytratil a mnoho církví provádí křest kropením vodou.
Význam křtu–Ježíšovo přikázání ke spáse
Křest je důležitý, protože jej Ježíš přikázal a dal nám příklad. Ježíš nejen křtil lidi, ale také přikázal svým učedníkům, aby křtili všechny národy.
Potom Ježíš odešel se svými učedníky do judské země; tam s nimi pobýval a křtil. J 3,22
„Jděte ke všem národům a získávejte mi učedníky, křtěte je ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého …“ Mt 28,19
Ježíš by lidi nepokřtil, ani by nedal příkaz, kdyby to nemělo nic společného se spasením. Sám Ježíš ukázal, že křest je nezbytný pro spasení. Apoštol Petr, kterého Ježíš přímo učil, kázal: „Přijměte křest ve jménu Ježíše Krista na odpuštění svých hříchů, a dostanete dar Ducha svatého“ a dosvědčil, že křest je znamením spasení (Sk 2,38; 1P(t) 3,21).
Ježíš také řekl, že nikdo nemůže spatřit království Boží, pokud se nenarodí znovu z vody a z Ducha, což znamená, že nikdo nemůže vstoupit do království nebeského.
Ježíš odpověděl: „Amen, amen, pravím tobě, nenarodí-li se kdo z vody a z Ducha, nemůže vejít do království“ Božího.“ J 3,5
V tomto verši znamená být „narozen znovu z vody“ získat nový život pohřbením minulých hříchů prostřednictvím křtu. Apoštol Pavel také jasně řekl, že když jsme pokřtěni, můžeme se znovu narodit do nového života (Ř 6,3–4). Ti, kteří nejsou pokřtěni, nemohou vstoupit do království nebeského. Z toho důvodu Ježíš řekl, že kdo uvěří a bude pokřtěn, bude spasen.
„Kdo uvěří a přijme křest, bude spasen; kdo však neuvěří, bude odsouzen.“ Mk 16,16
Obřízka ve Starém zákoně a křest v Novém zákoně
V dobách Starého zákona podstupovali Izraelité obřízku na znamení toho, že se stali Božím lidem.
„Dáte obřezat své neobřezané tělo a to bude znamením smlouvy mezi mnou a vámi. … Neobřezanec, který by nedal své neobřezané tělo obřezat, bude ze svého lidu vyobcován; porušil mou smlouvu.“ Gn 17,11–14
V dobách Nového zákona je však znamením toho, že se člověk stává Božím lidem, křest. Obřízka ve Starém zákoně byla nahrazena křtem v Novém zákoně.
V něm jste obřezáni obřízkou, která není udělána lidskou rukou; obřízka Kristova je odložením celého nevykoupeného těla. S Kristem jste byli ve křtu pohřbeni a spolu s ním také vzkříšeni vírou v Boha, jenž ho svou mocí vzkřísil z mrtvých. Ko 2,11–12
„Obřízka Kristova“, která není udělána lidskou rukou, odkazuje na křest.
Křest je znamením smlouvy mezi Bohem a jeho lidem v dobách Nového zákona, stejně jako byla obřízka v dobách Starého zákona. Jinými slovy, Bůh uznává ty, kteří byli pokřtěni v pravdě nové smlouvy, jako svůj lid. Prostřednictvím křtu jsou nám odpuštěny naše hříchy, jsme osvobozeni od své hříšné minulosti a je nám dána příležitost žít podle Božího slova (Ř 6,6). Kdo tedy chce jít správnou cestou víry, musí nejprve přijmout křest.