Mnoho lidí dnes žije, aniž by věděli, odkud pochází jejich duše, proč přišli na tuto zemi a kam jdou, když opouštějí tento svět. Odpovědi na tyto otázky duše, které byly dlouho nevyřešeny, lze nalézt prostřednictvím slov Boha Stvořitele v Bibli. Bible nám říká, že duše rozhodně existuje a že jejím domovem je nebe.
1. Duše existuje nezávisle na těle
Většina věřících lidí, včetně křesťanů, věří, že duše existuje odděleně i po smrti těla. Kdy tedy duše začala existovat?
Jestliže duše byla stvořena, když se zrodilo tělo, pak by duše měla také zmizet, když tělo zemře. To proto, že skutečnost, že duše existuje se zrozením těla, znamená, že duše je podřízena tělu. Bible však říká, že i když tělo zmizí, duše existuje odděleně.
Když Beránek rozlomil pátou pečeť, spatřil jsem pod oltářem ty, kdo byli zabiti pro slovo Boží a pro svědectví, které vydali. A křičeli velikým hlasem: „Kdy už, Pane svatý a věrný, vykonáš soud a za naši krev potrestáš ty, kdo bydlí na zemi? …“ Zj 6,9–11
„Ty, kdo byli zabiti“, znamená, že jejich tělo již čelilo smrti. Jejich duše však stále žije a mluví s Bohem. Duše existuje nezávisle bez ohledu na smrt těla. Pak by duše měla existovat nezávisle ještě před narozením těla.
2. Duše existovala již před narozením těla
Skutečnost, že lidská duše existovala již před narozením těla, lze potvrdit prostřednictvím Ježíše. Ježíš se narodil se stejným vzhledem jako obyčejní lidé. Lidé kolem něj neviděli žádný rozdíl mezi Ježíšem a sebou samými a obyvatelé Nazaretu, kteří Ježíše znali od dětství, nemohli uvěřit, že on je Spasitel.
Přišel do svého domova a učil je v jejich synagóze, takže v úžasu říkali: „Odkud se u toho člověka vzala taková moudrost a mocné činy? Což to není syn tesaře? Což se jeho matka nejmenuje Maria a jeho bratři Jakub, Josef, Šimon a Juda? A nejsou všechny jeho sestry u nás? Odkud to tedy ten člověk všecko má?“ A byl jim kamenem úrazu … Mt 13,54–57
Skutečnost, že Ježíšův život se nelišil od života obyčejných lidí, naznačuje, že v duchovním aspektu mezi Ježíšem a lidmi nebyl žádný rozdíl. Pokud se od Ježíše lišíme v duchovním smyslu, nemůžeme uvěřit, že budeme vzkříšeni s duchovním tělem nebo, že půjdeme do nebe. Pokud se duchovním způsobem lišíme od Ježíše, nemůžeme být ve stejném stavu jako Ježíš.
Stejně jako je vzkříšení Ježíše důkazem, který umožňuje věřícím uvědomit si vzkříšení, které obdrží v budoucnosti (1K 15,12–22), Ježíšův předchozí svět je důkazem, který nás učí o předchozím světě celého lidstva. Pokud tedy víme, kde byl Ježíš, než přišel na tuto zem v těle, můžeme také znát minulost naší duše.
Bible odhaluje, že Ježíšova duše existovala v nebi před jeho fyzickým narozením (J 1,1. 14; 6,38). To znamená, že duše lidí existovaly již před narozením těla a byly v nebi.
3. Domovem duše je nebe
Duše byla původně v nebi, než jsme se narodili jako lidé na této zemi. To znamená, že domovem duše je nebe. Stejným způsobem svědčili i praotcové víry v Bibli.
Farao se Jákoba otázal: „Kolik je let tvého života?“ Jákob mu odvětil: „Dnů mého putování je sto třicet let. Léta mého života byla nečetná a zlá, nedosáhla let života mých otců za dnů jejich putování.“ Gn 47,8–9
Když se farao zeptal na jeho věk, Jákob odpověděl, že období jeho putování je 130 let a že nedosáhlo období putování jeho předků. Celé období, které on a jeho předci prožili od narození, přirovnává k životu putování.
Ábel věřil, … Noe věřil, … Abraham věřil, … Ve víře zemřeli ti všichni, i když se splnění slibů nedožili, nýbrž jen zdálky je zahlédli a pozdravili, vyznávajíce, že jsou na zemi jen cizinci a přistěhovalci. Tím dávají najevo, že po pravé vlasti teprve touží. Kdyby měli na mysli zemi, z níž vykročili, měli možnost se tam vrátit. Ale oni toužili po lepší vlasti, po vlasti nebeské … Žd 11,4–9. 13–16
Pisatel listu Židům také zaznamenal, že předkové víry, jako byli Ábel, Noe a Abraham, žili životy cizinců a přistěhovalců. Dále řekl, že toužili po lepší vlasti, vlasti nebeské. Tyto biblické záznamy jasně ukazují, že každý člověk žije jako cizinec a přistěhovalec na této zemi, a že ačkoli domov těla je někde na zemi, domovem duše je nebe.
4. Důvodem, proč se lidé narodili na této zemi, je hřích.
Jaký je důvod, proč lidé opustili nebe, domov duše, a narodili se na této zemi? Vodítko lze nalézt v případě týrského krále zaznamenaném v knize Ezechiel.
I stalo se ke mně slovo Hospodinovo: „Lidský synu, začni žalozpěv nad týrským králem. Zapěj o něm: Toto praví Panovník Hospodin: Byl jsi věrným obrazem pravzoru, plný moudrosti a dokonale krásný. Byl jsi v Edenu, zahradě Boží, ozdoben všemi drahokamy: rubínem, topasem, … Byl jsi zářivý cherub ochránce, k tomu jsem tě určil, pobýval jsi na svaté hoře Boží, procházel ses uprostřed ohnivých kamenů,“ Ez 28,11–14
V dávných dobách byl týrský král cherub (anděl), který byl plný moudrosti, byl dokonale krásný, byl ozdoben různými šperky a chodil mezi ohnivými kameny. Jinými slovy, byl to anděl, který byl s Bohem v nebi, než se narodil jako lidská bytost. Nezůstal však v nebi, ale byl svržen na zem.
„na svých cestách jsi byl bezúhonný ode dne svého stvoření, dokud se v tobě nenašla podlost. Pro množství tvých obchodů se tvé nitro naplnilo násilím a ty jsi zhřešil. I skolím tě, srazím z hory Boží, cherube ochránce, vyhladím tě zprostředka ohnivých kamenů.“ Ez 28,15–16
Král Týru spáchal hřích v nebi a byl svržen na zem. Toto je vodítko, které nám ukazuje o předchozím životě celého lidstva, které žije v těle stejně jako týrský král. Všichni lidé zhřešili a byli vykázáni z nebe a žijí jako dočasní cizinci na této zemi. Proto Ježíš, který přišel zachránit lidstvo, nazval lidi „ztracenými“ nebo „hříšníky“ (L 19,10, Mt 9,13). Lidstvo se ztratilo z nebe kvůli hříchu.
5. Cestou k návratu do nebe je Pascha nové smlouvy
Cizinec je člověk, který opustí své rodné město a chvíli zůstane nebo se toulá někde jinde. Lidé, kteří žijí jako cizinci a přistěhovalci na zemi, budou mít po smrti příležitost vrátit se do svého duchovního domova (Kaz 12,7). Mnoho lidí matně věří, že pokud budou žít dobrý život, půjdou po smrti do nebe. Člověk se však nemůže vrátit do nebe, aniž by mu byly odpuštěny hříchy, které byly důvodem k vyloučení z nebe. Ten, kdo přišel na tuto zem, aby nám dal odpuštění hříchů, je Ježíš. Ježíš svou krví otevřel lidstvu cestu k odpuštění hříchů.
V něm jsme vykoupeni jeho krví a naše hříchy jsou nám odpuštěny pro přebohatou milost, Ef 1,7
Někteří lidé si myslí, že pokud jen uvěří v oběť Ježíše, který prolil svou krev na kříži, dostanou bezpodmínečné odpuštění svých hříchů. Ježíš však neučil tímto způsobem, ale potvrdil pravdu o přijetí odpuštění hříchů skrze krev, kterou prolil na kříži.
Prvního dne o svátcích nekvašených chlebů … Učedníci učinili, jak jim Ježíš nařídil, a připravili velikonočního beránka (Paschu) … Když jedli, vzal Ježíš chléb, požehnal, lámal a dával učedníkům se slovy: „Vezměte, jezte, toto jest mé tělo.“ Pak vzal kalich, vzdal díky a podal jim ho se slovy: „Pijte z něho všichni. Neboť toto jest má krev, která zpečeťuje smlouvu a prolévá se za mnohé na odpuštění hříchů.“ Mt 26,17–19, 26–28
Ježíš slavil Paschu se svými učedníky a řekl, že víno Paschy je jeho krví, která poskytuje odpuštění hříchů. Proto, abychom skrze Ježíšovu krev obdrželi odpuštění hříchů, musíme nejen myslet na Ježíšovu oběť na kříži, ale také musíme slavit Paschu nové smlouvy. Pascha nové smlouvy je vzácná pravda, která vede lidstvo do nebe, domova duše.