Bible se z velké části dělí na Starý zákon (starou smlouva) a Nový zákon (novou smlouvu). To znamená, že Bible se skládá z Božích smluv. Chceme-li obdržet Boží požehnání a spasení, musíme dbát na Boží zaslíbení v Bibli a správně znát Starý a Nový zákon.
Bůh ustanovil starou smlouvu s Izraelity prostřednictvím Mojžíše v době exodu, asi před 3 500 lety. Nová smlouva byla ustanovena, když sám Ježíš přišel na tuto zem před 2 000 lety. Smlouva Boží znamená zákon Boží. (Ex 24,12; 34,28.) Bible tedy nazývá starou smlouvu ustanovenou prostřednictvím Mojžíše „Mojžíšovým zákonem“ a novou smlouvu ustanovenou Ježíšem jako „Zákon Kristův“ (Ezd 7:6; Sk 13,39; 1K 9,21).
Změna zákona ze Starého zákona na Nový zákon
Dnes mnoho křesťanů věří, že všechny zákony Boží byly zrušeny, když přešly z dob Starého zákona do dob Nového zákona. Říkají, že od doby, kdy byl zrušen Mojžíšův zákon, neexistuje žádný zákon, který by se měl dodržovat, a potřebují pouze věřit v Krista ke spasení v době Nového zákona. To je velké nepochopení učení Bible.
… Těm, kteří jsou pod zákonem, byl jsem pod zákonem, abych získal ty, kteří jsou pod zákonem—i když sám pod zákonem nejsem. Těm, kteří jsou bez zákona, byl jsem bez zákona, abych získal ty, kteří jsou bez zákona—i když před Bohem nejsem bez zákona, neboť mým zákonem je Kristus. 1K 9,20–21
V rané církvi zákon běžně znamenal zákon Mojžíšův. Apoštol Pavel dosvědčil, že nebyl pod zákonem Mojžíšovým, ale pod zákonem Kristovým. To znamená, že i v době Nového zákona existují zákony, které musí Boží lid dodržovat.
Avšak mění-li se kněžství, nutně nastává i změna zákona. Žd 7,12
Při změně z období Starého zákona na období Nového zákona se změnil i zákon. Zákon nebyl ani zrušen, ani nezmizel, ale změněný zákon stále existuje v dobách Nového zákona. Prostřednoctvím Ježíšových učení můžeme potvrdit tuto skutečnost.
„Nemyslete si, že jsem přišel zrušit Zákon nebo Proroky; Nepřišel jsem je zrušit, ale naplnit.“ Mt 5,17
Ježíš řekl, že Mojžíšův zákon ve Starém zákoně nezrušil, ale naplnil ho. Nový zákon, naplněný Ježíšem, zákon Nového zákona, který apoštol Pavel dodržoval, je zákon Kristův, nová smlouva.
Nová smlouva obsahující milost odpuštění hříchů
Jaký je rozdíl mezi starou a novou smlouvou, kterou Ježíš ustanovil? Obecně platí, že za porušení je potrestán ten, kdo zákon nedodržuje. Totéž platí o Mojžíšově zákoně, staré smlouvě. Je to zákon, který odsuzuje hříšníky. Nová smlouva je však jiná. Bůh řekl, že si nikdy nevzpomene na hříchy těch, kteří dodržují novou smlouvu a stávají se Božím lidem. Nová smlouva je zákonem, který odpouští hříšníkům, a obsahuje zvláštní Boží milost (Jr 31,31–34).
Kdyby totiž ta první smlouva byla bez vady, nebylo by třeba připravovat druhou. … ‚Hle, přicházejí dny, praví Hospodin, kdy s domem izraelským i s domem judským uzavřu smlouvu novou, … Dám své zákony do jejich mysli a napíšu jim je na srdce. Budu jim Bohem a oni budou mým lidem. Pak už nebude učit druh druha a bratr bratra a nebude vybízet: ‚Poznej Pána,‘ protože mě budou znát všichni, od nejmenšího až po největšího. Slituji se nad jejich nepravostmi a na jejich hříchy už nevzpomenu.‘ Žd 8,7–12
Nikdo nemohl být ospravedlněn podle staré smlouvy, Mojžíšova zákona (Ř 3,20; Ga 2,16). Je to proto, že lidé nemohli dodržovat všechny zákony. Bůh sám tedy přišel na tuto zem ve jménu Ježíše a ustanovil novou smlouvu, dokonalý zákon, podle kterého může každý, kdo jej dodržuje, získat odpuštění hříchů. Jádrem nové smlouvy je Pascha.
Řekl jim: „Velice jsem toužil jísti s vámi tohoto beránka (Paschu), dříve než budu trpět. … Pak vzal chléb, vzdal díky, lámal a dával jim se slovy: „Toto jest mé tělo, které se za vás vydává. To čiňte na mou památku.“ A právě tak, když bylo po večeři, vzal kalich a řekl: „Tento kalich je nová smlouva zpečetěná mou krví, která se za vás prolévá.“ L 22,15.19–20
Když Ježíš slavil Paschu se svými učedníky v Markově horním pokoji a vzal kalich, tedy víno, řekl: „Toto je nová smlouva zpečetěná mou krví.“ Znamená to, že jádrem nové smlouvy, kterou Ježíš ustanovil, je Pascha.
Pascha se slaví s chlebem a vínem, které představují Ježíšovo tělo a krev. Obsahuje lásku a oběť Krista, který snášel bolest smrti na kříži pro odpuštění hříchů celému lidstvu. Apoštolové tedy řekli, že kdykoli slavili Paschu nové smlouvy, hlásali Kristovu smrt (1K 11,23–26). Kdo slaví Paschu, musí si do srdce vrýt Kristovu lásku, aby se mohl stát Božím lidem, který si vložil do mysli novou smlouvu, jak je prorokováno v Bibli (Jr 31,33). Ti, kteří neslaví Paschu, jádro nové smlouvy, se nikdy nemohou stát Božím lidem.
Kristův zákon, který má být dodržován v dobách Nového zákona
V dobách Starého zákona byli ti, kdo dodržovali starou smlouvu, uznáváni jako Boží lid. Stejně tak, v dobách Nového zákona byli ti, kdo dodržovali novou smlouvu, Božím lidem (Jr 11,4–5; 31,31–33). Proto existuje zákon, který musíme správně znát a dodržovat v době Nového zákona, což je nová smlouva, zákon Kristův, ustanovený Ježíšem.
Sám Ježíš nám dal příklad dodržování Kristova zákona. Například Pascha se v dobách Starého zákona slavila s tělem a krví beránka, ale v dobách Nového zákona Ježíš učil svůj lid, aby ji slavil s chlebem a vínem (Ex 12,5–11; Mt 26,17–28). Den odpočinku byl zachováván přinášením zápalné oběti v dobách Starého zákona, ale v dobách Nového zákona dal Ježíš příklad uctívání Boha v Den odpočinku v duchu a pravdě (Nu 28,9–10; L 4,16; J 4,23–24). Následuje srovnání mezi starou a novou smlouvou, tedy zákonem Kristovým, který Ježíš dodržoval a dal nám ho za příklad.
| Stará smlouva | Nová smlouva |
|---|---|
| Stará smlouva, starý zákon, byla dána na hoře Sinaj (Neh 9,13–14; Ex 20,1–20). |
Nová smlouva, nový zákon, byla dána na hoře Sion (Iz 2,2–3; Mk 4,1–2; Jr 31,31; L 22,7–20; Žd 8,7–8). |
| Kněžství staré smlouvy je řádem Árona (Žd 7,11–13). |
Kněžství nové smlouvy je řádem Melchisedechova (Ž 110,4; Žd 7,14–21). |
| Mojžíšův zákon byl vyhlášen na zemi (Žd 12,18–25). |
Kristův zákon byl vyhlášen v nebi (1K 9,21; Žd 12,25). |
| Pascha staré smlouvy byla slavena zabíjením beránka (Ex 12,5–11). |
Pascha nové smlouvy se slaví s chlebem a vínem (Gn 14,18-20; L 22,7-20). |
| Svátek nekvašených chlebů staré smlouvy byl dodržován jezením nekvašeného chleba po sedm dní (Ex 12,15). |
Svátek nekvašených chlebů nové smlouvy je dodržován půstem (Mt 9,14-15; Mk 2,18-20). |
| Ve Starém zákoně byl Den prvotin, Svátek týdnů, dodržován nabízením snopků jako prvotiny (Lv 23,10–11). |
V Novém zákoně je dodržován Den vzkříšení (L 24,13–43; 1K 15,20). |
| Poslední den Svátků týdnů (Lv 23,15–16). |
Den letnic pro sestoupení Ducha svatého (Sk 2,1–4; 20,16; 1K 16,8) |
| Modlitební týden Svátku trubek, modlitba za pokání Dne smíření, Svaté shromáždění Svátku stánků po sedm dní (Lv 23,24–36). |
Modlitební týden Svátku trubek, modlitba za pokání Dne smíření, Slavnost kázání Svátku stánků po sedm dní (J 7,2. 14. 37–39). |
Bůh vyhlásil starou smlouvu na hoře Sinaj mohutným hlasem ve slávě, zatímco nová smlouva byla tiše ustanovena v Markově horním pokoji. Většina křesťanů dodnes věnuje velkou pozornost staré smlouvě, nikoli nové smlouvě, která byla vyhlášena z nebe (Žd 12,25). Kdo chce vstoupit do království nebeského jako Boží lid, který má na mysli Boží zákon, musí dodržovat novou smlouvu, tedy zákon Kristův, který Ježíš ustanovil a dal ho za příklad.
