Bible je kniha složená z Božího slova. 66 knih Bible bylo napsáno desítkami lidí, kteří žili v různých dobách a prostředích po dobu přibližně 1 600 let, zhruba od roku 1500 př. n. l. do roku 96 n. l. Mezi nimi byli král jako David, pastýř jako Ámos a rybář jako Petr. Nicméně Bible je konzistentní a jednotná ve všech svých slovech od první Mojžíšovy po Zjevení Janovo. To ukazuje, že ačkoli Bibli napsalo mnoho proroků, skutečným autorem Bible je Bůh.
Proč je Bible Božím slovem?
Co kdyby Bible byla kniha napsaná ne Božím slovem, ale lidskou moudrostí? Bylo by nemožné, aby desítky proroků, kteří žili v jiných obdobích a prostředích s časovým odstupem asi 1 600 let, zapsali Bibli konzistentně bez jakýchkoli rozporů. Protože autorem Bible je Bůh, nikoli člověk, všechna slova od první Mojžíšovy po Zjevení Janovo spolu jasně souvisí.
Toho si buďte především vědomi, že žádné proroctví v Písmu nevzniká z vlastního pochopení skutečnosti. Nikdy totiž nebylo vyřčeno proroctví z lidské vůle, nýbrž z popudu Ducha svatého mluvili lidé, poslaní od Boha. 2P(t) 1,20–21
Bible byla napsána lidmi, kteří byli inspirováni Duchem svatým, poslanými od Boha. Například pokud bohatý muž požádá právníka, aby za něj sepsal závěť. Bohatý člověk diktuje obsah závěti a právník jej pouze zapisuje, je samozřejmě skutečným autorem závěti bohatý člověk. Protože v té závěti jsou zaznamenány myšlenky a slova bohatého člověka, nikoli právníka.
Totéž platí pro Bibli. I když ji napsali lidé, Bible obsahuje Boží slova a vůli. Jinými slovy, skutečným autorem Bible je Bůh. Jak tedy můžeme věřit, že Bible je Boží slovo? Dokazují to biblická proroctví a jejich naplnění.
V srdci si asi říkáš: „Jak poznáme slovo, které Hospodin nepromluvil? Nuže, promluví-li prorok jménem Hospodinovým a věc se nestane a nesplní, nepromluvil to slovo Hospodin. Opovážlivě je mluvil ten prorok sám; nelekej se toho.“ Dt 18,21–22
To znamená, že Boží slova se vždy jistě naplní. Lidé se nemohou chlubit zítřkem (Př 27,1; L 12,20). Avšak v Bibli byly před stovkami nebo tisíci lety přesně prorokovány záležitosti jako Boží příchod v těle a vzestupy a pády různých národů po celém světě, a všechna tato proroctví se naplnila. To dokazuje, že Bůh, který předpovídá budoucí události a naplňuje je, skutečně existuje.
Autorita Bible
Bible je kniha obsahující slova Boží a jako taková má absolutní autoritu. Boží slovo zaznamenané v Bibli určuje spasení a soud lidstva. Proto je v Bibli varování, že se k Božímu slovu v této knize nesmí nic přidávat ani z něj nic ubírat.
Já dosvědčuji každému, kdo slyší slova proroctví této knihy: Kdo k nim něco přidá, tomu přidá Bůh ran popsaných v této knize. A jestliže kdo ubere ze slov knihy tohoto proroctví, tomu Bůh odejme podíl na stromu života a místo ve svatém městě, jak se o nich píše v této knize. Zj 22,18–19
Jak je patrné z tohoto varování, Bůh má v úmyslu předat lidstvu Bibli, která je přímo spojena se spásou lidstva, tak jak je. Bůh si také nepřeje, aby někdo z lidí zahynul, ale aby všichni byli spaseni (2P(t) 3,9). Takový Bůh by nedovolil, aby byla Bible poškozena nebo překroucena natolik, že by to vedlo k neschopnosti dosáhnout spásy.
Proto si můžeme být jisti, že všemohoucí Bůh ochránil Bibli před poškozením nebo pozměněním pro záchranu lidstva. Jinými slovy, živoucí Bůh zaručuje autoritu a hodnotu Bible.
Skvěle zachované slovo Boží, Starý zákon
V dobách, kdy neexistovaly současné publikační technologie, lidé psali knihy ručně, zaznamenávajíc každé jednotlivé písmeno. Jak čas plynul a originál se stal zchátralým, byl přepsán, tomu se říká rukopis nebo kopie. Bible byla také napsána a předávána stejným způsobem.
V Izraeli byli lidé, kteří profesionálně kopírovali a ověřovali Bibli, byli to písaři. Písaři při tvorbě biblických opisů kontrolovali správnost počtu písmen, aby zajistili, že žádné z Božích slov nebylo vynecháno, a jiný písař jejich práci pečlivě kontroloval, aby bylo zachováno původní znění.
Někteří lidé spekulují, že protože byla Bible předávána prostřednictvím kopírování lidí po dlouhou dobu, mohla být během procesu kopírování pozměněna. Přesnost rukopisné práce však již byla odhalena srovnáním rukopisů z různých období. Židovský Starý zákon v hebrejštině zachovali písaři známí jako masoreti, z nichž nejstarší rukopis byl napsán kolem roku 900 n. l. V roce 1947 byly však v Kumránských jeskyních poblíž Mrtvého moře objeveny svitky Bible sepsané kolem roku 100 př. n. l. Říká se jim svitky od Mrtvého moře nebo Kumránské svitky. Když tedy učenci porovnávali dva biblické rukopisy, které od sebe dělilo asi 1 000 let, byly v podstatě totožné.
„Nejstarší existující hebrejský rukopis Starého zákona pochází z doby kolem roku 900 n. l. Je založen na masoretském textu hebrejského Starého zákona. … Hebrejští učenci říkají, že naše současná Bible, zkopírovaná z tohoto originálu, je v podstatě stejná jako originál. V roce 1947 … Arabští beduíni, kteří hledali ztracenou kozu … nalezli v jeskyni mnoho rozbitých nádob obsahujících svitky. Beduíni vzali svitky a odnesly je do syrského pravoslavného kláštera svatého Marka v Jeruzalémě, odkud byly poslány do Americké společnosti orientálního výzkumu.
Jeden z těchto svitků byl identifikován jako kniha Izajáš napsaná před 2 000 lety. To je o 1 000 let starší záznam než dosud známé hebrejské rukopisy Starého zákona. Jak úžasný objev!
Tento svitek je zaznamenán ve starověké hebrejštině a bylo prokázáno, že pochází z 2. století př.n.l. … Je v podstatě stejný jako kniha Izajáše v naší Bibli. Hlas z doby před 2 000 lety, zachovaný úžasnou Boží prozřetelností, potvrzuje autoritu naší Bible. W. F. Albright to nazval ‚největším objevem rukopisů moderní doby.‘“ Výňatek z „Halley’s Bible Handbook“ od Henryho H. Halleyho
Dá se říci, že je to dobrý příklad toho, že proces pořizování kopií Bible byl proveden velmi důmyslně a že obsah Bible nebyl poškozen, i když byla předávána jako kopie po dlouhou dobu. Josephus, židovský historik v 1. století n. l., psal o tom, jak Židé pohlíželi na Bibli, v knize „Proti Apionovi“ takto:
„… V každém případě je postoj Židů k těmto knihám jasně zřejmý z toho, že po tolik let nikdo do těchto knih nic nepřidal ani z nich nic neodstranil, a dokonce neudělali ani tu nejmenší změnu.
Žid od narození nejen uznává, že tyto knihy obsahují posvátné nauky, ale také v nich neustále setrvává, a je-li to nutné, je dokonce ochoten za ně obětovat svůj život. Není vůbec novinkou, že mnoho židovských zajatců zemřelo po nejrůznějším mučení v amfiteátrech jen proto, že ani slovem neznevážili zákon a záznamy, které jsou v něm obsažené.“ „Josephusova kniha IV“ od Josepha
Josephusovy důkazy také naznačují, že obsah Bible nebyl nikdy změněn a byl zachován ve své původní podobě.
Nový zákon obsahující učení Ježíše a apoštolů
Nový zákon byl sepsán v 1. století n. l., během apoštolské éry. Když učedníci, kteří byli svědky Ježíšova života a vzkříšení, postupně opouštěli tento svět, bylo nutné zaznamenat a uchovat Ježíšovy činy, proto byla sepsána evangelia (L 1,1–2).
Navíc církevní vůdci, včetně apoštola Pavla, nemohli často navštěvovat církve založené v jednotlivých regionech. Posílali tedy dopisy s instrukcemi, aby správně upevnili víru svatých a ty se četly v církvích. Tyto dopisy byly kopírovány a sdíleny v různých církvích (2P(t) 3,15–16; Ko 4,16; 1Te 5,27; 2Te 2,15). Tyto dopisy byly později spojeny dohromady a vytvořily dnešní Nový zákon.
Nový zákon byl napsán apoštoly ustanovenými Ježíšem (Matouš, Jan, Petr, Pavel) nebo těmi, kteří s apoštoly horlivě šířili evangelium (Marek, Lukáš, Jakub, Juda) a vyznačuje se tím, že byl dlouho a široce čten v mnoha církvích. Církve uznaly tyto knihy jako Bibli, aby tímto způsobem následovaly učení Ježíše a apoštolů.