Ježíš kázal evangelium o království nebeském a učil prostřednictvím různých podobenství. Mezi nimi „Podobenství o pšenici a plevelu“ obsahuje proroctví o Kristově evangelijním díle, které je přirovnáváno k duchovnímu hospodaření. Způsob, jak rozlišovat mezi pravou církví a falešnou církví mezi mnoha církvemi na světě, lze také nalézt v podobenství o pšenici a plevelu.
Ježíšovo podobenství o pšenici a plevelu
Obsah podobenství o pšenici a plevelu, které Ježíš učil, je následující.
Předložil jim jiné podobenství: „S královstvím nebeským je to tak, jako když jeden člověk zasel dobré semeno na svém poli. Když však lidé spali, přišel jeho nepřítel, nasel plevel do pšenice a odešel. Když vyrostlo stéblo a nasadilo na klas, tu se ukázal i plevel. Přišli sluhové toho hospodáře a řekli mu: ‚Pane, cožpak jsi nezasel na svém poli dobré semeno? Kde se vzal plevel?‘ On jim odpověděl: ‚To udělal nepřítel.‘ Sluhové mu řeknou: ‚Máme jít a plevel vytrhat?‘ On však odpoví: ‚Ne, protože při trhání plevele byste vyrvali z kořenů i pšenici. Nechte, ať spolu roste obojí až do žně; a v čas žně řeknu žencům: Seberte nejprve plevel a svažte jej do otýpek k spálení, ale pšenici shromážděte do mé stodoly.‘“ Mt 13,24–30
Majitel nejprve zasel dobrá semena. Později nepřítel zasel plevel, aby narušil hospodaření majitele. Plevel je vzhledově velmi podobný pšenici, takže je velmi obtížné rozlišit plevel od pšenice. A protože je plevel vysoce plodný, pokud plevel nevytrháte a nenecháte ho růst spolu s pšenicí, pole brzy pokryje plevel.
Význam a naplnění proroctví podobenství o pšenici a plevelu
Ježíš také poskytl výklad podobenství o pšenici a plevelu.
„Rozsévač, který rozsívá dobré semeno, je Syn člověka a pole je tento svět. Dobré semeno, to jsou synové království, plevel jsou synové toho zlého; nepřítel, který jej nasel, je ďábel. Žeň je skonání věku a ženci jsou andělé. Tak jako se tedy sbírá plevel a pálí ohněm, tak bude i při skonání věku. … ti vyberou … každého, kdo se dopouští nepravosti, a hodí je do ohnivé pece; tam bude pláč a skřípění zubů.“ Mt 13,36–42
Řekl, že ten, kdo rozsévá dobré semeno, je Syn člověka, Ježíš, a že žeň je konec světa. Proto je podobenství o pšenici a plevelu proroctvím o tom, co se stane v době Nového zákona od doby Ježíše až do konce světa. V podobenství řekl, že plevel svážou do svazků, aby ho spálili, a ve výkladu řekl: „Vyberou ty, kdo se dopouští nepravosti, a hodí je do ohnivé pece.“ Proto plevel znamená ty, kdo se dopouštějí nepravosti.
Řekl, že nepřítel, který zasel plevel, byl ďábel. Skutečnost, že nepřítel zasel plevel na poli, kde majitel zasel dobrá semena, znamenala, že ďábel rozšíří nepravost po celém světě, aby zabránil dílu Kristova evangelia. Stejně jako v tomto podobenství se po Ježíšově nanebevstoupení objevil satan, který porušuje Boží zákon, a začal šířit svou moc. Církve prosazovaly nepravost namísto pravdy nové smlouvy, kterou Ježíš učil a dával za příklad, a její místo zaujaly falešné doktríny pocházející z pohanských náboženství, jako je nedělní bohoslužba. V roce 325 n. l. byla zrušena Pascha, která je jádrem pravdy nové smlouvy.
Dnes, o více než 1 600 let později, je na světě mnoho církví, které se hlásí k různým doktrínám, ale všechny zachovávají nauky, které nejsou v Bibli, jako je nedělní bohoslužba a Vánoce. Je nemožné najít církev, která by se zcela držela pravdy nové smlouvy. Stejně jako když necháme plevel růst, celá oblast se stane polem plevele, tak se rozšířil počet církví, které se dopouštějí nepravosti. Avšak stejně jako farmář není šťastný z plevele, bez ohledu na to, jak dobře roste, ti, kdo se dopouštějí nepravosti, nikdy nemohou vstoupit do nebe.
Ne každý, kdo mi říká ‚Pane, Pane‘, vejde do království nebeského; ale ten, kdo činí vůli mého Otce v nebesích. Mnozí mi řeknou v onen den: ‚Pane, Pane, což jsme ve tvém jménu neprorokovali a ve tvém jménu nevymítali zlé duchy a ve tvém jménu neučinili mnoho mocných činů?‘ A tehdy jim prohlásím: ‚Nikdy jsem vás neznal; jděte ode mne, kdo se dopouštíte nepravosti.‘ Mt 7,21–23
Bez ohledu na to, jak moc Ježíše nazývají „Pane, Pane“ a navenek vypadají jako křesťané, ti, kdo se dopouštějí nepravosti, nemohou vstoupit do nebe. Je to jako plevel, který i když vypadá podobně jako pšenice, nemůže vstoupit do stodoly a je vhozen do pece.
Jak oddělit pšenici od plevele
Abychom byli spaseni a vstoupili do nebe, musíme se stát pšenicí, ne plevelem. Za tímto účelem nám Bible říká, abychom se vrátili k víře, kterou jsme měli před zasetím plevele.
„Jste stavbou, jejímž základem jsou apoštolové a proroci a úhelným kamenem sám Kristus Ježíš.“ Ef 2,20
Je psáno, že musíme mít víru na základu, který položili apoštolové a proroci. To znamená, že musíme následovat víru a pravdu rané církve praktikovanou Ježíšem a apoštoly, které učil přímo Ježíš. Pravdy, které Ježíš učil a které dal příkladem zahrnují Den odpočinku (L 4,16; Sk 17,2), Paschu (Mt 26,17–28), nařízení o závoji (1K 11,1–6), Den letnic (Sk 2,1–6) a Svátek stánků (J 7,2.37–39). Jak apoštolové, tak členové rané církve dodržovali a uplatňovali tato nařízení nové smlouvy. O církvi, která zachovává tuto čistou pravdu před zasetím plevele, lze podle podobenství říci, že je obilím.
Prostřednictvím podobenství o pšenici a plevelu Ježíš prorokoval, že po jeho nanebevstoupení se ve světě rozšíří nepravost a pravda nové smlouvy zmizí. Kvůli tomu řekl, že až se vrátí, nebude moci ve světě najít víru (L 18,8). Bible prorokovala, že se Kristus podruhé zjeví pro spásu lidstva ve světě, kde nelze nalézt pravou víru (Žd 9,28). Jediný, kdo může obnovit ztracenou pravdu nové smlouvy a otevřít cestu ke spasení, je podruhé příchozí Kristus. Když správně přijmeme podruhé příchozího Krista podle proroctví Bible a budeme se řídit jeho učením a dodržíme předpisy nové smlouvy, můžeme se stát obilím, ve kterém má Bůh zalíbení.
