V neděli brzy ráno, tři dny po Ježíšově smrti, ženy, které uvěřily v Ježíše, šly k hrobu, aby pomazaly jeho tělo. Ale kámen, který blokoval hrob, byl již odvalen a před ženami se objevil anděl v bílém rouchu a řekl:
„… Neděste se! Hledáte Ježíše, toho Nazaretského, který byl ukřižován. Byl vzkříšen, není zde. Hle, místo, kam ho položili.“ Mk 16,6
Ženy rychle předaly tuto zprávu učedníkům. Učedníci si mysleli, že je to nesmysl a nevěřili tomu, ale Petr běžel k hrobu a podíval se do něj. Zůstalo tam pouze plátno, do kterého bylo tělo zavinuto (L 24,8–12).
Na konci čtyř evangelií a na začátku Skutků apoštolů jsou zaznamenány události, které nastaly po Ježíšově vzkříšení. Učedníci, které odradila skutečnost, že Ježíš zemřel po utrpení, získali pevnou víru poté, co viděli Ježíše vzkříšeného podle proroctví. Po Ježíšově vzkříšení a nanebevstoupení došlo v církvi k výbušnému působení Ducha svatého, se kterým směle hlásali, že Ježíš je Spasitel.
Ježíš se po svém vzkříšení objevil před svými učedníky
V den svého vzkříšení se Ježíš zjevil nejprve Marii z Magdaly a poté dvěma učedníkům, kteří šli z Jeruzaléma do vesnice zvané Emaus (L 24,13–15). Přestože učedníci šli a mluvili s Ježíšem, nepoznali ho. Když učedníci truchlili nad Ježíšovou smrtí, Ježíš prostřednictvím Bible dosvědčil, že Kristus musel trpět a vejít do slávy.
Když Ježíš dorazil do Emaus, vzal chléb, vzdal díky, lámal ho a rozdával svým učedníkům. Potom se duchovní oči učedníků otevřeli a uvědomili si, že to byl Ježíš, kdo se před nimi zjevil a odhalil jim Bibli. Užaslí se oba učedníci okamžitě vrátili do Jeruzaléma.
Toho večera byli učedníci spolu v Jeruzalémě, s dveřmi zamčenými ze strachu před Židy. Dva učedníci z Emaus vyprávěli, jak potkali Ježíše na cestě a poznali ho při lámání chleba. Pak se tam najednou objevil Ježíš. Učedníci byli překvapení a vyděšení a mysleli si, že se objevil Ježíšův duch. Ježíš ukázal své ruce a nohy a jedl jídlo, aby učedníci uvěřili v jeho vzkříšení.
Tomáš, který tam nebyl, se později od učedníků dozvěděl, že viděli Ježíše, ale nevěřil v Ježíšovo vzkříšení. Řekl: „Dokud neuvidím na jeho rukou stopy po hřebech a dokud nevložím do nich svůj prst a svou ruku do rány v jeho boku, neuvěřím.“ O osm dní později, když bylo všech jedenáct učedníků, včetně Tomáše, v domě, Ježíš se znovu objevil. Potom řekl Tomášovi: „Polož svůj prst sem, pohleď na mé ruce a vlož svou ruku do rány v mém boku. Nepochybuj a věř!“ Tomáš mu odpověděl: „Můj Pán a můj Bůh.“ Ježíš mu řekl: „Že jsi mě viděl, věříš. Blahoslavení, kteří neviděli, a uvěřili.“
Poté se sedm učedníků, včetně Petra, vrátilo do Galileje a vydalo se na rybolov. Ačkoliv spouštěli sítě celou noc, nic neulovili. Potom se objevil Ježíš a řekl jim, aby hodili síť na pravou stranu lodi. Když udělali, co řekl, chytili velké množství ryb. Učedníci, kteří Ježíše zprvu nepoznali, teprve potom pochopili, že to nařídil Ježíš. Když se Petr vrátil z rybolovu, Ježíš se ho třikrát zeptal: „Miluješ mne?“ Pokaždé, když Petr odpověděl, že Ježíše miluje, Ježíš řekl: „pas mé beránky“, „buď pastýřem mých ovcí“ a „pas mé ovce“.
Ježíš dal poslání šířit evangelium
Ježíš řekl svým jedenácti učedníkům, kteří přišli do Galileje, aby ho viděli: „Jděte ke všem národům a získávejte mi učedníky, křtěte je ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého a učte je, aby zachovávali všecko, co jsem vám přikázal. A hle, já jsem s vámi po všecky dny až do skonání tohoto věku.“ Ježíš jim tedy dal poslání kázat evangelium (Mt 28,18–20).
Ježíš zůstal se svými učedníky 40 dní po svém vzkříšení, ukázal jasné důkazy, že je naživu, a mluvil o Božím království. Žádal také učedníky, aby neopouštěli Jeruzalém a čekali, až sestoupí Duch svatý, kterého Otec zaslíbil. Řekl, že dostanou moc, až na ně sestoupí Duch svatý, a že budou jeho svědky v Jeruzalémě, v celém Judsku a Samařsku a až na konec země. Poté, co to řekl, byl před jejich očima vzat vzhůru (Sk 1,3–9).
Ježíšovo vzkříšení mělo velký dopad na víru učedníků. Když Ježíš kázal evangelium království předtím, než trpěl, učedníci určitě slyšeli učení o vzkříšení mrtvých (Mt 22,30; J 5,29). Protože však neměli pevnou víru nebo pochopení o vzkříšení, utekli, zamkli se a schovali ze strachu, že je Židé po Ježíšově smrti zabijí. Když však byli svědky Ježíšova vzkříšení, byli přesvědčeni o duchovním světě a o vzkříšení života. Odvážně hlásali evangelium i navzdory pronásledování ze strany Židů a pohanů, a neváhali se vydat cestou mučednictví. Jako přímí svědci Kristova vzkříšení, odvážně svědčili o vzkříšení Ježíše před mnoha lidmi a dokonce zanechali dopisy svědčící o vzkříšení života, které svatí v budoucnu obdrží.
50. den po Ježíšově vzkříšení, byl seslán Duch svatý na Den Letnic
Poté, co Ježíš vystoupil do nebe, se učedníci shromáždili v Jeruzalémě a modlili se podle Ježíšových pokynů. Bylo to v Den letnic, 50. den po Ježíšově vzkříšení, když byli všichni učedníci pohromadě na jednom místě. Náhle se strhl hukot z nebe, jako když se žene prudký vichr, a naplnil celý dům, kde byli. A ukázaly se jim jakoby ohnivé jazyky, rozdělily se a na každém z nich spočinul jeden.
Když sestoupil Duch svatý, učedníci začali mluvit jinými jazyky, jak jim Duch svatý dával promlouvat. Skrze moc Ducha svatého byli učedníci schopni mluvit jinými jazyky, které sami neznali. Židé, kteří se shromáždili v Jeruzalémě z celého světa, aby oslavili Den letnic (Svátek týdnů), to slyšeli a shromáždili se. Když slyšeli Ježíšovy učedníky mluvit jejich vlastním jazykem, byli zmateni a ptali se: „Což nejsou všichni, kteří tu mluví, z Galileje? Ale proč je všichni slyšíme mluvit v našich jazycích o velikých skutcích Božích!“
Někteří lidé se učedníkům posmívali, a říkali, že jsou opilí. V té době povstal Petr, který byl naplněn Duchem svatým, a odhalil, že důvodem, proč učedníci mluvili jazyky, nebylo to, že by byli opilí, ale protože přijali Ducha svatého, jak je prorokováno v Bibli. Prostřednictvím Bible také odvážně dosvědčil, že Ježíš, kterého Židé zabili, byl Spasitel. Když Petr povzbuzoval lidi, aby přijali odpuštění svých hříchů a přijali Ducha svatého prostřednictvím křtu, 3 000 lidí činilo pokání a bylo toho dne pokřtěno.
Oživení rané církve působením Ducha svatého
Lidé, kteří přijali Boží slovo, se učili od apoštolů, navzájem se setkávali a pilně se modlili. A každý den se shromažďovali v chrámu a chválili Boha. Apoštolové pokračovali v odvážném kázání Božího slova a počet zachráněných lidí se den ode dne zvyšoval.
Jednoho dne, ve tři hodiny odpoledne, když byl čas na modlitbu, šli Petr a Jan nahoru do chrámu a zmrzačený muž u brány chrámu zvaná „Krásná“ je prosil o almužnu. Tehdy mu Petr řekl: „Stříbro ani zlato nemám, ale co mám, to ti dám: Ve jménu Ježíše Krista Nazaretského vstaň a choď!“ Pak muž, který byl od narození chromý, vstal, chodil, skákal a chválil Boha. Když to lidé v úžasu viděli, Petr směle kázal o Ježíši a řekl, že toho nebylo dosaženo osobní mocí nebo zbožností, ale vírou v Ježíšovo jméno. Mnoho těch, kdo slyšeli ta slova, uvěřilo, takže počet lidí dosáhl asi 5 000.
V té době náboženští vůdci, kteří byli nespokojeni s kázáním apoštolů, zatkli Petra a Jana a uvěznili je. Následujícího dne se na koncilu sešli všichni židovští představitelé a náboženští vůdci a vyslýchali Petra a Jana. Petr a Jan se vůbec nebáli a sebevědomě svědčili: „Ten Ježíš, kterého jste zabili, je Spasitel a není pod nebem jiného jména, zjeveného lidem, jímž bychom mohli být spaseni.“ Když je náboženští vůdci varovali, aby nemluvili a neučili v Ježíšově jménu, apoštolové odpověděli: „Nemůžeme mlčet o tom, co jsme viděli a slyšeli.“
Petr a Jan, kteří byli propuštěni z rady, se s ostatními učedníky upřímně modlili o pomoc, aby mohli odvážněji dosvědčovat slovo Boží. Když skončili s modlitbou, místo, kde byli shromážděni, se otřáslo a všichni učedníci byli naplněni Duchem svatým a mluvili Boží slovo ještě odvážněji (Sk 4,23–31).
Kristus, Ježíš, přišel na tuto zem podle proroctví Bible. Ježíš zachránil lidstvo od hříchu tím, že o Pasše ustanovil novou smlouvu, a té noci byl chycen a zemřel na kříži na Svátek nekvašených chlebů. V očích těch, kteří v Ježíše nevěřili, se zdálo, že trpěl jednoduše proto, že nemá žádnou moc, ale ve skutečnosti to byl všemohoucí Bůh, který se tiše obětoval tím, že se stal Beránkem Božím, který snímá hříchy svět (1K 5,7). Ti, kdo věřili v Ježíše, mohli být třetího dne svědky úžasného díla vzkříšení z mrtvých.
Nejen pro učedníky, ale pro všechny v té době bylo těžké uvěřit, že Ježíš, který tak těžce trpěl a zemřel na kříži, byl vzkříšen z mrtvých. Protože to však bylo prorokováno v Bibli, vše probíhalo podle Boží předurčené vůle, nikoli podle lidského rozumu. Ježíšovo vzkříšení bylo samo o sobě poselstvím naděje a radosti pro věřící. Po Ježíšově vzkříšení věřící vykonali úžasné dílo evangelia díky živé naději na vzkříšení, své posílené víře a Duchu svatému, který byl seslán v Den letnic.
Naděje na věčný život a vzkříšení, kterou nám dal Bůh jako příklad tím, že přišel v těle, je stále platná i v dnešní době. Je to proto, že Bible prorokuje, že Ježíš přijde podruhé a obnoví novou smlouvu, pravdu života a spásy (Žd 9,28; Iz 25,6–9).