Přehled
Bible svědčí o tom, že smrt lidstva vznikla z hříchu Adama a Evy, když porušili zákon v Edenu: „Nebudeš jíst ze stromu poznání dobrého a zlého.“ Kristus Ansanghong prostřednictvím této knihy odhalil skutečný význam historie Edenu ve svém díle vykoupení. Také kázal, že lidstvo jsou andělé, kteří zhřešili v nebi. Tato kniha ukazuje, že nová smlouva je evangeliem, které Kristus kázal lidstvu, aby se vrátilo do nebe, a že jádrem evangelia je Pascha.
Předmluva
Účelem této knihy je jasně ukázat, proč Bůh stvořil Adama a Evu, proč byli předurčeni k hříchu, proč stanovil plán vykoupení, proč ustanovil město útočištné ve Starém zákoně a jaké proroctví se naplnilo s tímto městem útočištným v časech Nového zákona, také ukázat co je evangelium v Novém zákoně, jak můžeme evangelium poslouchat, co je Melchisedechův řád nebo co musíme přinést do nebeského království, abychom bezpečně prošli. Důvodem je, že na světě existuje tolik falešných doktrín. Bible říká, že ti, kdo se nechají oklamat lží, také zahynou.
Říká se, že spása je ve víře, ale na druhou stranu se říká, že existuje i falešná víra. Jaká víra nás tedy dovede ke spáse? Pokud jsme se již rozhodli věřit, raději věřme ve správnou pravdu a se správnou vírou vstoupíme do věčného života.
Obsah
- Kapitola 1 Proč Bůh dal strom poznání dobrého a zlého v zahradě Eden?
- Kapitola 2 Zákon byl ustanoven, aby se provinění mohla rozmnožit
- Kapitola 3 Den odpočinku a tisíc let odpočinku
- Kapitola 4 Dokonalost a nedokonalost
- Kapitola 5 Být vyloučen z nebes
- Kapitola 6 Ten pozemský a ten nebeský
- Kapitola 7 Proč nám Bůh dovolil zhřešit v andělském světě?
- Kapitola 8 Proč Bůh ustanovil město útočištné?
- Kapitola 9 Co je evangelium nové smlouvy?
- Kapitola 10 Služebník evangelia je služebníkem nové smlouvy
- Kapitola 11 Stará smlouva se změnila na novou smlouvu
- Kapitola 12 Řád Áronův a řád Melchisedechův
- Kapitola 13 Pascha, svatá večeře
- Kapitola 14 Záhada Paschy
- Kapitola 15 O Svátku stánků
Kapitola 1 Proč Bůh dal strom poznání dobrého a zlého v zahradě Eden?
Když Bůh dal strom poznání dobrého a zlého v zahradě Eden, věděl Bůh, že Adam a Eva budou jíst ze stromu poznání dobrého a zlého, nebo ne?
Nemůžeme říct, že to všemohoucí Bůh, který již na počátku vyhlásil konec, nevěděl (viz Iz 46,10). Pokud to Bůh věděl, musel mít v plánu, aby Adam a Eva zhřešili. Protože i had, který klame dvojitými pastmi, byl stvořen Bohem. Je psáno:
Gn 3,1–5 『Nejzchytralejší ze vší polní zvěře, kterou Hospodin Bůh učinil, byl had』
Kromě toho byl to také Bůh, kdo zatvrdil faraonovo srdce a přiměl Izraelity podstoupit těžké utrpení v Egyptě. Je psáno:
Ex 9,15–16; Ř 9,17–18 『Avšak proto jsem tě zachoval, abych na tobě ukázal svou moc a aby se po celé zemi vypravovalo o mém jménu.』
Je tedy jisté, že Bůh zasadil strom poznání dobrého a zlého, aby Adam a Eva zhřešili tím, že z něho jedli. Učinil tak, aby kde se rozmohl hřích, tam se ještě mnohem více rozhojnila milost. Pro Adama a Evu byl strom poznání dobrého a zlého přikázáním. Neexistuje hřích tam, kde není přikázání (viz Ř 5,13).
Kapitola 2 Zákon byl ustanoven, aby se provinění mohla rozmnožit
Tak proč tam Bůh umístil strom poznání dobrého a zlého, aby z něj Adam a Eva mohli jíst a zhřešili? Je to proto, že chtěl, aby byli vykoupeni od hříchu a vést je k věčné slávě. V zahradě Eden nebyl věčný život zajištěný, ale podmíněný. Jsou-li však hříšníci vykoupeni Ježíšovou krví, věčný život již není podmíněný, ale zaručen navždy. Je psáno:
Zj 21,4 『a setře jim každou slzu z očí. A smrti již nebude, ani žalu ani nářku ani bolesti už nebude – neboť co bylo, pominulo.“』
Všude, kde byl stanoven zákon, byli usmrceni lidé v zákoně ať už v zahradě Eden nebo na hoře Sinaj. Strom poznání dobrého a zlého byl zákon v zahradě Eden a Desatero přikázání na hoře Sinaj. Je však psáno, že Bůh stvořil zákon, aby se rozmohl hřích.
Ř 5,20–21 『K tomu navíc přistoupil zákon, aby se provinění rozmohlo. A kde se rozmohl hřích, tam se ještě mnohem více rozhojnila milost, aby tak jako vládl hřích a přinášel smrt, vládla ospravedlněním milost a přinášela věčný život skrze Ježíše Krista, našeho Pána.』
Jinými slovy, věčný život je zaručen, když budeme vykoupeni ze smrti skrze Ježíšovou krev. Důležitá je Ježíšova krev. Znamená to, že nic není dokonalé tam, kde není Ježíšova krev. Apoštol Pavel psal o přikázáních:
Ř 7,10–11 『a já jsem zemřel. Tak se ukázalo, že právě přikázání, které mi mělo dát život, přineslo mi smrt. Hřích použil přikázání jako příležitosti, aby mne oklamal a tak mě usmrtil.』
Ďábel klame už od zahrady Eden, vždy čeká na šanci. Využil nepřítomnosti Adama a podvedl Evu, aby snědla ovoce stromu poznání dobrého a zlého, ona jej dala i Adamovi, ten ho také snědl a oba zemřeli (viz Gn 3,1–5).
Proto se dozvídáme, že stvoření v zahradě Eden nebylo dokonalé a ani zákon na hoře Sinaj nebyl dokonalý. Bůh je stále v procesu vytváření dokonalých. Je psáno:
J 5,17 『On však jim odpověděl: „Můj Otec pracuje bez přestání, proto i já pracuji.“』
Ježíš řekl výše uvedená slova, protože Židé pomlouvali Ježíše, který tvoří lidi k dokonalosti i v Den odpočinku.
Kdy tedy bude dílo dokonalého stvoření dokončeno? V První Mojžíšově 1 je napsáno, že Bůh dokončil své dílo stvoření za šest dní a odpočinul si od něj. V této souvislosti napsal apoštol Pavel následující výklad.
Kapitola 3 Den odpočinku a tisíc let odpočinku
Žd 4,3–6 『To řekl Bůh, ač jeho odpočinutí trvá od chvíle, kdy stvořil svět. O sedmém dni je přece v Písmu řečeno: ‚I odpočinul Bůh sedmého dne od všeho svého díla.‘ Zde však čteme: ‚Do mého odpočinutí nevejdou.‘ Trvá-li tedy možnost, aby někteří do odpočinutí vešli,』
Je psáno: „‚I odpočinul Bůh sedmého dne od všeho svého díla.‘ Zde však čteme: ‚Do mého odpočinutí nevejdou.‘ Trvá-li tedy možnost, aby někteří do odpočinutí vešli.“ Apoštol Pavel interpretoval „odpočinutí“ jako věčný odpočinek po šesti tisících letech lidské historie.
Den odpočinku po šesti dnech a rok odpočinutí po šesti letech jsou proroctvím budoucích záležitostí. V Bibli jsou proroctví, kdy se jeden den naplní jako jeden rok (viz Nu 14,34; Ez 4,6), ale existují také podobenství, kde jeden den je tisíc let.
2P(t) 3,8 『Ale tato jedna věc kéž vám nezůstane skryta, milovaní, že jeden den je u Pána jako tisíc let a ‚tisíc let jako jeden den‘.』
V Bibli jsou Den odpočinku, řád sedmého dne a rok odpočinutí, řád sedmého roku. Díky tomuto proroctví můžeme poznat pravdu, že po šesti tisících letech lidské historie bude následovat tisíc let odpočinku země. Pokud však prostudujeme knihu Zjevení Janovo, zjistíme, že je tam zaznamenáno, že satan je uvězněn v propasti na tisíc let a svatí vládnou (odpočívají) tisíc let (viz Zj 20,1–6). Takže skutečnost, že Bůh odpočíval po šesti dnech stvoření, značí, že vstoupí do věčného odpočinku poté, co dokončí dokonalé stvoření po šesti tisících letech, a že vykoupení svatí také vstoupí spolu s ním do tohoto odpočinku.
Je psáno: „‚Do mého odpočinutí nevejdou.‘ Trvá-li tedy možnost, aby někteří do odpočinutí vešli,“ Apoštol Jan popsal vstup do tohoto odpočinku jako „vládnutí tisíc let.“ Proto Adam a Eva nebyli dokonalí, ale jen vzor při stvoření dokonalosti, protože je možnost, že zhřeší a zemřou. protože je možnost, že zhřeší a zemřou. Apoštol Pavel napsal o dokonalosti a nedokonalosti:
1K 15,44–53 『Zasévá se tělo přirozené, vstává tělo duchovní. Je-li tělo přirozené, je i tělo duchovní. Jak je psáno: ‚První člověk Adam se stal duší živou‘ – poslední Adam je však Duchem oživujícím. Nejprve tedy není tělo duchovní, nýbrž přirozené, pak teprve duchovní. První člověk (Adam) byl z prachu země, druhý člověk (Ježíš) z nebe. Jaký byl ten pozemský, takoví jsou i ostatní na zemi, a jaký je ten nebeský, takoví i ostatní v nebesích. A jako jsme nesli podobu pozemského, tak poneseme i podobu nebeského.』
Jinými slovy, Adam není duchovní tělo, tedy dokonalé, ale přirozené tělo, tedy nedokonalost vytvořená ze země, a pozemská nedokonalost se musí proměnit v duchovní dokonalost, která patří nebesům.