- Historie vykupitelského díla Boha Jehovy : Část I. Od stvoření do doby patriarchů
- Historie vykupitelského díla Boha Jehovy: Část II. Od Exodu k jednotné monarchii
- Historie vykupitelského díla Boha Jehovy: Část III. Období rozděleného království až po návrat ze zajetí
- Vykupitelské dílo Boha Jehovy a důležitost smlouvy
- Bůh Jehova, který ustanoví novou smlouvu
Bůh koná dílo vykoupení pro spásu lidstva. Ve Starém zákoně položil Bůh Jehova základní kámen tohoto díla skrze své vyvolení a svou smlouvu. Vyvolil Izraelity, uzavřel s nimi starou smlouvu a zachránil ty, kteří smlouvu dodržovali. Prostřednictvím této starozákonní historie můžeme nahlédnout do celkového průběhu vykupitelských dějin, které Bůh uskutečňuje.
Historie vykupitelského díla Boha Jehovy : Část I. Od stvoření do doby patriarchů
Vyhnání Adama a Evy ze zahrady Eden
Bůh Jehova stvořil nebe a zemi a všechny věci. Stvořil člověka z prachu země a dechu života, a nechal ho žít v zahradě Eden. V zahradě mohli Adam a Eva jíst ze stromu života, což jim umožnilo žít věčně. Kvůli klamu hada zhřešili a jedli ze stromu poznání dobrého a zlého. Proto byli vyhnáni z Edenu a už neměli přístup ke stromu života.
Bůh ukázal Adamovi pravdu, která může obnovit strom života. Adam svědčil o pravdě Kainovi a Ábelovi, ale Kain pravdu nepřijal a obětoval plody země na základě svého vlastního názoru. Ábel přijal pravdu s poslušným srdcem, prolil krev beránka a přinesl ji jako oběť a Bůh ji přijal (Gn 4,1–4). Tento obětní systém prolévání krve se předával až do doby Mojžíše (Gn 8,20–21; 12,7; 15,9).
Noe byl vybrán Bohem
Mezi Adamovými potomky byli někteří, kteří žili podle Boží vůle, jako Ábel a Enoch, ale většina ne. Nakonec za časů Noema byl svět plný hříchu, takže Bůh Jehova zničil svět potopou. Uprostřed toho všeho však Bůh dal Noemovi milost spasení tím, že ho před potopou nechal postavit archu.
Po potopě se Noemovi potomci postavili proti vůli Boha a postavili věž Bábel. Za trest jim Bůh zmátl řeč, takže si navzájem nerozuměli, a rozptýlil je po celé zemi.
Ustanovení smlouvy s Abrahamem
Bůh povolal Abrahama, který žil v Kaldejském Uru, a slíbil, že rozmnoží jeho potomstvo a dá mu zemi Kanaán za dědictví. Abraham absolutně uposlechl Boží slovo a zamířil do Kanaánu. Když bylo Abrahamovi devadesát devět let, Bůh s ním uzavřel svou smlouvu. Bůh mu dal potomstvo následující rok a slíbil, že bude jejich Bohem. A učinil z obřízky znamení smlouvy (Gn 17,1–14).
Izák, Jákob a Izrael
Když bylo Abrahamovi 100 let, podle Božího zaslíbení se jeho ženě Sáře narodil syn Izák. Bůh řekl, že Izák se stane Abrahamovým dědicem. Izák měl dvojčata jménem Ezau a Jákob a Bůh si před jejich narozením vybral mladšího syna Jákoba, aby zdědil právo prvorozeného a požehnání. Jákob snášel všechny potíže, aby přijal Boží požehnání, a později dostal jméno „Izrael“.
Když v kanaánské zemi nastalo velké sucho, Bůh zachránil Jákobovu rodinu tím, že ji prostřednictvím Jákobova jedenáctého syna Josefa přestěhoval do Egypta. Postupem času se z 12 Jákobových synů stalo 12 izraelských kmenů. V Egyptě se z Izraelitů stal velký národ, ale trpěli tyranií faraona, egyptského krále, který se jich obával, a postupně upadli do otroctví.
Historie vykupitelského díla Boha Jehovy: Část II. Od Exodu k jednotné monarchii
Smlouva s Izraelem a cesta do Kanaánu
Bůh Jehova poslal proroka Mojžíše, aby osvobodil Izraelity z egyptského otroctví. Poté vyhlásil Desatero přikázání na hoře Sinaj a uzavřel smlouvu, která se nazývá „Stará smlouva“ nebo „Mojžíšův zákon“. Tímto byl obětní sytém, který byl předáván od dob Adama, ustanoven jako zákon. Bůh prohlásil, že za svůj lid učiní ty, kdo dodržují jeho smlouvu a zákony.
Jak bylo slíbeno Abrahamovi, Bůh vedl Izraelity do Kanaánu. A během cesty pouští do Kanaánu Bůh učil Izraelity o Boží smlouvě a zákonech. Bylo to proto, aby dodržovali Boží smlouvu a získali požehnání. Čtyřicetiletá historie Izraele na poušti byla dobou zušlechťování, aby otestovala jejich víru v Boha a jejich poslušnost smlouvě (Dt 8,1–16). Většina první generace v poušti neprošla zkouškou a padla po cestě. Jozue, Káleb a druhá generace Izraelitů byli jediní, kdo vstoupili do země Kanaán a obdrželi odpočinek.
Zapomenutá smlouva a modlářství
Po čtyřicetiletém životě v poušti se Izraelité dostali do Kanaánu a po mnoha bitvách dobyli zemi. Zapomněli však na Boží smlouvu, a nedodrželi úplně Boží slovo, aby vyhnali všechny národy, které v zemi původně žili. V důsledku toho začali uctívat modly podle vzoru Kanaánců. Izraelité kvůli tomuto hříchu trpěli a byli utlačováni svými nepřáteli. Kdykoli lidé žádali Boha, aby zmírnil jejich utrpení, ustanovil soudce, kteří je zachraňovali před jejich nepřáteli. Když však přišel mír, zapomněli na Boží milost a opět hřešili. Tento začarovaný kruh hříchu se opakoval po celé období soudců.
Na konci období soudců Izraelité požádali Boha, aby ustanovil krále jako měli okolní země. I když jim Bůh řekl o zlu monarchie, nevzdali se své vůle. Nakonec Bůh ustanovil Saula prvním králem Izraele a začala éra sjednoceného království. Později Bůh Saula, který ho neposlechl, sesadil z trůnu a králem ustanovil Davida. David dobyl město Sion, učinil z Jeruzaléma nové hlavní město a přinesl do Jeruzaléma archu Boží smlouvy. Protože David věrně dodržoval Boží smlouvu a zákon, Bůh ho uznal jako „muže podle mého srdce“. Za Davidovy vlády Izrael prosperoval.
Historie vykupitelského díla Boha Jehovy: Část III. Období rozděleného království až po návrat ze zajetí
Šalomounovo modlářství a rozdělení Izraele
V době Šalomouna, syna Davidova, bylo dokončeno historické dílo stavby chrámu v Jeruzalémě a Izrael obdržel od Boha hojná požehnání. Na konci své vlády však Šalomoun opustil Boží smlouvu a zákon a uctíval modly jako je Aštoretu a Milkóma. V důsledku toho byl Izrael po Šalomounově smrti oslaben a rozdělen na dvě země, Severní Izrael a Jižní Judu.
Od počátku se Severní Izrael odvrátil od Boha, zradil Boží smlouvu a uctíval zlatého býčka. Během své historie pokračovali v praktikování modlářství a uctívání cizích bohů, jako byli Baal a Ašéra, kteří byli v Božích očích odporní. Bůh je neochránil a v roce 721 př. n. l. byl Severní Izrael zničen asyrskou říší.
Jižní Juda občas sloužila Bohu věrně a byla zachráněna před cizími nájezdy. Jóšafat, král Jižní Judy, následoval Davidovu cestu, dodržoval Boží zákon a byl zachráněn před invazí Moábců a Amónovců. Za vlády krále Chizkijáše byla Juda zachráněna před asyrskou invazí tím, že slavila Paschu, která se dlouho neslavila.
Zajatci Babylónu kvůli opuštění smlouvy
Jižní Juda dodržovala Paschu, a tak byla pod Boží ochranou až do roku 586 př. n. l. Protože však jejich potomci opustili Boží smlouvu, byli napadeni Babylónem, lid byl zajat a Jeruzalém, hlavní město Jižní Judy, zůstal opuštěný (2Kr 24,14).
Bůh prorokoval prostřednictvím proroka, že lid Judy, který byl odveden do Babylónu, se po 70 letech zajetí vrátí do svého domova (Jr 25,11). Když se naplnilo prorokovaných 70 let, ti, kteří v proroctví uvěřili a vydrželi, se v radosti a s nadšením vrátili do své domoviny. Navzdory překážkám ze strany Samařanů a dalším obtížím se plně věnovali výstavbě Jeruzalémského chrámu a obnově městských hradeb. Také si uvědomili, že důvodem, proč byli napadeni pohany a stali se lidem bez národa, bylo to, že opustili Boží zákon a smlouvu. Proto se snažili ještě více dodržovat Mojžíšův zákon a nikdy znovu neporušit smlouvu s Bohem. Toto úsilí pokračovalo až do prvního příchodu Ježíše.
Vykupitelské dílo Boha Jehovy a důležitost smlouvy
Jádrem historie vykupitelského díla vedeného Bohem Jehovou v době Starého zákona je rozhodně smlouva. Bůh mluví o svém lidu jako o těch, kteří s ním uzavřeli smlouvu skrze oběť (Ž 50,4–5), přičemž zdůrazňuje, že vztah mezi Bohem a lidem je vázán zákonem a smlouvou. Bůh vždy dává požehnání těm, kdo dodržují smlouvu, a ničí ty, kteří smlouvu porušují a odmítají ji (Jr 11,6–11).
Například Chizkijáš, král Jižní Judy, posvětil chrám ihned po nástupu na trůn a slavil Paschu, Boží smlouvu, která se dlouho nedodržovala. Poslal posly do Severního Izraele a vybídl je, aby s ním slavili Paschu, ale Severní Izrael se poslům místo toho vysmíval a zesměšňoval je (2Pa 30,1–10). Když Asýrie napadla, Severní Izrael, který opustil smlouvu, byl zničen. Jižní Juda, která dodržovala smlouvu, byla pod Boží ochranou (2Kr 18,9–12; 19,30–34).
Tato historie se opakovala za vlády krále Josiáše. Jóšijáš, který slavil Paschu podle slov smlouvy, byl Bohem označen jako muž, který se celým svým srdcem, duší a silou řídil Božím zákonem (2Kr 23,21–25). Po Jóšijášově smrti však Juda, opustila Boží smlouvu, byla napadena Babylónem a zničena. Bůh prostřednictvím proroka Jeremjáše jasně vysvětlil důvod této katastrofy.
„Hospodin už nemohl snést vaše zlé skutky a vaše ohavnosti, jichž jste se dopouštěli. Proto se vaše země stala troskami, úděsem a zlořečením, bez obyvatele, jak je tomu dnes. Protože jste pálili kadidlo a hřešili proti Hospodinu a neposlouchali Hospodina, že jste se neřídili jeho zákonem, jeho nařízeními ani jeho svědectvím, potkalo vás toto zlo, jak je tomu dnes.“ Jr 44,22–23
Bůh Jehova, který ustanoví novou smlouvu
Důvodem, proč si Bůh Jehova vybral Izrael, uzavřel s ním starou smlouvu a vedl ho, bylo dát lekci duchovním Izraelitům, tedy svatým, kteří budou spaseni (Ř 15,4). Dějiny Starého zákona, v nichž byli požehnáni ti, kteří věrně dodržovali starou smlouvu, ukazují, že i dnes také ti, kdo ctí a zachovávají Boží smlouvu, obdrží požehnání spasení.
„Hle, přicházejí dny, je výrok Hospodinův, kdy uzavřu s domem izraelským i s domem judským novou smlouvu. Ne takovou smlouvu, jakou jsem uzavřel s jejich otci v den, kdy jsem je uchopil za ruku, abych je vyvedl z egyptské země. Oni mou smlouvu porušili, ale já jsem zůstal jejich manželem, je výrok Hospodinův. … Svůj zákon jim dám do nitra, vepíši jim jej do srdce. Budu jim Bohem a oni budou mým lidem.“ Jr 31,31–33
Bůh Jehova prorokoval, že uzavře novou smlouvu. Také slíbil, že ti, kdo dodržují zákon nové smlouvy, budou jeho lidem a že on bude jejich Bohem. Toto proroctví se naplnilo, když Ježíš slavil v době Nového zákona, se svými učedníky Paschu v Markově horní místnosti a uzavřel novou smlouvu (L 22,19–20). Ve Starém zákoně Bůh ustanovil smlouvu a zákony pro svůj vyvolený lid a dal milost těm, kteří je s vírou poslouchali. Podobně v době Nového zákona Bůh ustanovil novou smlouvu a zákon Kristův pro vyvolené a těm, kdo dodržují novou smlouvu, dává požehnání spasení a věčného života.