Před dvěma tisíci lety se jeden zákoník zeptal Ježíše, co je to největší přikázání. Ježíš na to odpověděl: „Miluj Hospodina, Boha svého, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí. To je největší a první přikázání. Druhé je mu podobné: ‚Miluj svého bližního jako sám sebe.“ Znamenalo to, že naplněním všech zákonů je láska.
V tomto věku nás podruhé příchozí Kristus Ansanghong naučil skutečný význam největšího přikázání, které Ježíš promluvil, a způsob, jak ho uvést do praxe. Učil, že dokonalou lásku můžeme naplnit dodržováním svátků nové smlouvy, včetně Paschy, a že musíme následovat Kristovu lásku a oběť konáním dobrých skutků.
„Láska“, největší přikázání, je naplněním zákona
Aby Bůh zachránil svůj lid, dal v dobách Starého a Nového zákona Mojžíšův zákon a Kristův zákon. Ježíš řekl, že naplněním všech těchto zákonů je tím největším přikázáním, tedy „láska“.
„a jeden jejich zákoník se ho otázal, aby ho pokoušel: „Mistře, které přikázání je v zákoně největší?“ On mu řekl: „‚Miluj Hospodina, Boha svého, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí.‘ To je největší a první přikázání. Druhé je mu podobné: ‚Miluj svého bližního jako sám sebe.‘ Na těch dvou přikázáních spočívá celý Zákon i Proroci.“ Mt 22,35–40
Řekl, že prvním a největším přikázáním je milovat Boha celým svým srdcem a druhým je milovat svého bližního jako sám sebe. Potom řekl: „Na těch dvou přikázáních spočívá celý Zákon i Proroci.“ To znamená, že tato dvě přikázání mohou představovat všechny starozákonní zákony, včetně Desatera.
Desatero přikázání, které reprezentuje zákony Starého zákona, je seskupeno do dvou částí. První až čtvrté přikázání jsou přikázání patřící Bohu, která musíme dodržovat ve vztahu s Bohem, a páté až desáté přikázání jsou přikázání patřící člověku, která musíme dodržovat ve vztazích s ostatními lidmi.
To první lze naplnit přikázáním: „Miluj Boha celým svým srdcem“, protože ti, kdo milují Boha, nemohou uctívat jiné bohy nebo modly ani zneužívat Boží jméno. Toho druhého lze dosáhnout prostřednictvím přikázání: „Miluj svého bližního jako sám sebe“, protože pokud milujeme druhé, nemůžeme jim ublížit. Ježíš tedy řekl, že všechny zákony představované Desaterem jsou naplněny láskou. Apoštol Pavel si to uvědomil a svědčil: „Láska je naplněním zákona.“
… ten, kdo miluje druhého, naplnil zákon. Vždyť přikázání ‚nezcizoložíš, nezabiješ, nepokradeš, nepožádáš‘ a kterákoli jiná jsou shrnuta v tomto slovu: ‚Milovati budeš bližního svého jako sebe samého.‘ Láska neudělá bližnímu nic zlého. Je tedy láska naplněním zákona. Ř 13,8–10
Způsobem, jak dodržovat největší přikázání, jsou svátky nové smlouvy
V dobách Starého zákona nemohlo být přikázání „Miluj Boha celým svým srdcem“ plně naplněno. Desatero přikázání je stejné jako svátky Starého zákona (Ex 34,18–28). Lidé v té době slavili svátky obětováním zvířat. Bylo pro ně obtížné plně si uvědomit Boží lásku a milovat Boha z celého srdce skrze obětování zvířat.
Avšak v dobách Nového zákona Bůh sám přišel v těle pro spásu lidstva a obětoval se jako výkupné. Ustanovil svátky nové smlouvy, včetně Paschy, prolitím své drahocenné krve na kříži. Kdykoli Boží lid slavil svátky nové smlouvy, připomínal si lásku a oběť Boží a připomínalo jim to jejich lásku ke všem duším, které Bůh svou největší láskou zachránil (1K 10,16–17).
Když si tedy uvědomíme Boží lásku a oběť prostřednictvím svátků nové smlouvy, můžeme dodržovat největší přikázání: „Miluj Boha celým svým srdcem a miluj svého bližního jako sám sebe.“
Pascha nové smlouvy je nové přikázání „Milujte se navzájem“
Podruhé příchozí Kristus Ansanghong učil, že nová smlouva ustanovená chlebem a vínem Paschy je v podstatě stejná jako nové přikázání „Milujte se navzájem“. Láska, největší přikázání, které naplňuje všechny zákony, je v souladu s Paschou nové smlouvy.
A právě tak, když bylo po večeři, vzal kalich a řekl: „Tento kalich je nová smlouva zpečetěná mou krví, která se za vás prolévá.“ L 22,20
„Nové přikázání vám dávám, abyste se navzájem milovali; jako já jsem miloval vás, i vy se milujte navzájem.“ J 13,34
Jak Lukáš 22, tak Jan 13 zachycují, co se stalo při svatá večeři Paschy. „Nová smlouva“ v Lukášově evangeliu a „nové přikázání“ v Janově evangeliu byly dány Ježíšem na stejném místě ve stejnou dobu. Nicméně v Lukášově evangeliu není žádný záznam o „novém přikázání“ a v Janově evangeliu o „nové smlouvě“. Je to proto, že smlouva a přikázání je v Bibli to stejné. Například ve Starém zákoně Bůh označoval Desatero přikázání jako smlouvu (Ex 34,28; Dt 4,13). Pascha nové smlouvy je proto novým přikázáním „Milujte se navzájem“.
Princip lásky obsažený v Pasše nové smlouvy
Když známe princip lásky obsažený v Pasše nové smlouvy, můžeme pochopit, že nová smlouva a nové přikázání jsou totéž, i když slova se liší. Prostřednictvím Paschy nové smlouvy nechal Ježíš svaté stát se s ním jedním tělem tím, že jim dovolil jíst jeho tělo a pít jeho krev (Mt 26,17–28; L 22,7–20; J 6,53–56).
„Není kalich požehnání, za nějž děkujeme, účastí na krvi Kristově? A není chléb, který lámeme, účastí na těle Kristově? Protože je jeden chléb, jsme my mnozí jedno tělo, neboť všichni máme podíl na jednom chlebu.“ 1K 10,16–17
Boží lid se stává jedním tělem účastí na těle a krvi Ježíše prostřednictvím Paschy nové smlouvy. Jak můžeme nenávidět své vlastní tělo, když jsme jedno tělo v Kristu? Bůh nám dovolil, abychom se stali jedním a milovali se navzájem prostřednictvím Paschy nové smlouvy.
Svatá večeře Paschy je obřad jezení Kristova těla a pití jeho krve. Tím si můžeme uvědomit lásku a oběť Krista, jehož tělo bylo roztrháno a jehož krev byla prolita na kříži za naši spásu. Nevěděli jsme, jak milovat druhé jako své vlastní tělo, protože jsme od přírody zlí. Můžeme si však plně uvědomit Kristovu lásku a oběť skrze Paschu nové smlouvy a milovat druhé. Nové přikázání jsme také uvedli do praxe díky principu lásky obsaženém v nové smlouvě.
Dobré skutky k praktikování největšího přikázání, lásky
Kristus Ansanghong učil, že lidé, kteří obdrželi spasení prostřednictvím nové smlouvy, musí praktikovat nové přikázání: „Milujte se navzájem“. Žádal nás, abychom tím naplnili největší přikázání, lásku. Kristus měl soucit s námi, kteří jsme neznali Boha a šli na cestu smrti ve svých hříších, a spasil nás láskou. Chtěl, abychom praktikovali lásku podle jeho příkladu a zachraňovali duše před smrtí.
Praktikování lásky, která je největším přikázáním, zahrnuje nejen přímé kázání slov života, ale také zjevování Boží slávy skrze dobré skutky a obracení srdcí lidí k Bohu. Boží lid, který je osvobozen od svého hříchu milostí Boží, by měl projevovat své pokání dobrými skutky a žít život, který se líbí Bohu. Ježíš nám tedy řekl, abychom oslavovali Boha svými dobrými skutky, a apoštol Petr nás nabádal k dobrému životu.
„Tak ať svítí vaše světlo před lidmi, aby viděli vaše dobré skutky a vzdali slávu vašemu Otci v nebesích.“ Mt 5,16
„a žijte vzorně mezi pohany; tak aby ti, kdo vás osočují jako zločince, prohlédli a za vaše dobré činy vzdali chválu Bohu ‚v den navštívení‘.“ 1P(t) 2,12
Bez ohledu na to, jak správná je pravda, pokud jsou skutky svatých zlé, světlo evangelia bude zastíněno. Naopak, je-li pravda správná a lidé, kteří pravdu hlásají, konají dobré skutky, bude světlo evangelia zářit ještě jasněji. Bůh je potěšen, když dobré skutky svatých přiměly nevěřící k pokání a přivedly je k Bohu.
Proto by Boží lid v tomto věku měl dodržovat svátky nové smlouvy a prostřednictvím těchto svátků plně realizovat Boží lásku a oběť. Měli bychom se také snažit praktikovat lásku, která je naplněním zákona. Jinými slovy, nejprve bychom měli milovat Boha celým svým srdcem a za druhé bychom měli milovat své bližní jako sami sebe.